DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Listy a plody (žaludy) jsou pro koně jedovaté pro vysoký obsah tatinu. Po konzumaci se nezřídka objevuje zácpa a dokonce i poškození ledvin.

Tis červený

(Taxus baccata)

Všechny části této rostliny jsou pro koně smrtelně jedovaté. Po jejím pozření nastává náhlá smrt. Kůň může uhynout ještě s listy v tlamě.

Štědřenec

(Laburnum vossii)

Všechny části rostliny jsou pro koně jedovaté. Nejvíce však semena, která jsou smrtelně jedovatá. U postiženého zvířete se projevují nervové poruchy a posléze dochází nezřídka k úhynu.

Starček přímětník (Senecio jacobaea)

Jedovatá rostlina, a to dokonce i v suchém stavu, kdy ji koně ochotně konzumují. Otrava se objevuje teprve po určité době (vykazuje kumulativní efekt). Dochází při ní k vážné poruše funkce jater, jenž může přejít až k jejich akutnímu selhání.

Čirok obyčejný (Sorghum vulgare)

Vzhledem k obsahu nitrátů a kyanidů je tato rostlina silně toxická. Může vyvolat poruchy dýchacího aparátu a někdy způsobit i smrt. Mladé rostliny však nejsou jedovaté.

Rulík zlomocný

(Atropa belladonna)

Obsahuje alkaloid atropin rozšiřující zornice oka, což je neklamný příznak této otravy. Postižení koně nejsou schopni stát. Černě zbarvené bobule rulíku jsou vysoce jedovaté.

Pryskyřník

(Ranunculus)

Pro koně je řazen k středně jedovatým rostlinám. V suchém stavu je neškodný. Jeho žluté květy zřejmě odrazují koně od konzumace.

Hasivka

(Pteridium)

Tato kapradina se vyznačuje kumulativním toxickým účinkem, a to i v suchém stavu. Postižení koně mají sraženou záď, končetiny drží od sebe, více přibývají na hmotnosti a často spí.

Javor červený

(Acer rubrum)

Nádherně zbarvené červené listy jsou pro koně jedovaté v létě a na podzim. Příznakem otravy je nažloutlá barva sliznic - důsledek anémie.

Vlnice

(Oxytropis splendens)

Pro koně velmi jedovatá bylina. Postižení jedinci vykazují nevyzpytatelné reakce a posléze mohou ochrnout.

Skočec obecný

(Ricinus communis)

Také tato rostlina způsobuje u koní smrtelnou otravu již po pozření nepatrného množství.  Plody - bobule - však mají natolik odpornou chuť, že je zvířata sní jen náhodou.

Třezalka

(Hypericum)

Po konzumaci třezalky se stává bílá kůže koní velmi citlivá na sluneční paprsky. U postižených zvířat se mohou objevit bolestivé spáleniny.

Přeslička

(Equisetum)

Koně otráveni touto rostlinou začínají vrávorat, později se neudrží na nohou a nakonec padají na všechny končetiny. Lístky přesličky mají nápadně protáhlý a úzký tvar.

Nevhodné rostliny

 

Tyto rostliny jsou pro koně nevhodné především proto, že mají nízkou nutriční hodnotu a zabírají místo jiným vhodnějším druhům rostlin.

 

dobre rady....

dobre rady.......

41 rad pro bezpečnou a hezkou vyjížďku

  1. Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění. Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli. Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.

  2. Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně. Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.

  3. Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním.

  4. Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné. To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.

  5. Vždy noste fluorescentní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost. V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.

  6. Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené. Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova.

  7. Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku. Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje.

  8. Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít.

  9. Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu.

  10. Necválejte po pásech trávy podél silnic. i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici.

  11. Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným.

  12. Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí.

  13. Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený.

  14. Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvalem anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevadí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu.

  15. Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve.

  16. Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout.

  17. A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy.

  18. V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát.

  19. Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice.

  20. Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech.

  21. Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí.

  22. Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál.

  23. Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony.

  24. Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl.

  25. Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi.

  26. Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz.

  27. Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi.

  28. Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit.

  29. Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem.

  30. Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně.

  31. Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám.

  32. Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně.

  33. Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž.

  34. Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat s v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze.

  35. Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého koně, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným.

  36. Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce.

  37. Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž.

  38. Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět.

  39. Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete.

  40. Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži.

  41. Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet.

 

 

 

 

 

Hřebelcování

Čistý a nablýskaný je vizitkou každého majitele nebo jezdce. Při čištění však nejde jen o vzhled, ale i o zdraví koníka. Pokud máme koně ustájeného, je pravidelné čištění nutné, aby jeho kůže mohla dýchat, zbavovala se  špíny a malých odumřelých částí kůže. Koníky kteří pobývají na pastvě celoročně se čistí jen zřídka. Mají na sobě totiž ochranný maz, který je chrání před přírodními výkyvy a špínou. Stejně jako lidé, se oblékají jinak v létě a jinak v zimě i koním se mění srst. V zimě je hustá a prorostlá a v létě je zase řídká a krátká. Zdraví koně na jaře línají postupně a jejich srst je lesklá a plná života. :)

CO BUDEME POTŘEBOVAT:
V dnešní době je na trhu nepřeberné množství pomůcek k čištění koně tzv. vysavače. Ale nám postačí základní výbava pro čistotu koně, což zahrnuje: hřbílko, středně tvrdý kartáč, tvrdý kartáč, dvě houbičky (odlišné! -> jedna na nozdry druhá na podocasní partie) a prachovku.
 

1. krok: Koníka si na ohlávce uvážeme na vhodném místě. Obzvlášť vychovanému koni můžeme ohlávku zapnout pouze kolem krku, abychom mohli důkladně vyčistit hlavu. Pokud není škaredě hřebelcujte venku a ne ve stáji. Aby prach a špína se neusadili v boxu.

2. krok: Čistit začínáme vždy od hlavy, aby kůň věděl co se bude dít... Hlavu čistíme řádně, ale jemně i pod ohlávkou. Nikdy nepoužíváme tvrdý kartáč nebo hřbílko - mohli by jsme vážně koníka zranit u očních, nosních partií.

3. krok: Následuje krk - pokud hříva přepadává, přehodíme ji na druhou stranu.

4. krok: Vezmeme hřbílko a krouživými pohyby směrem proti srsti odstraníme takhle prach a špínu. Zaschlé nečistoty a uvolněné chlupy se tak dostanou na povrch srst, odkud je lze lépe setřít hadrem.

5. krok: Samozřejmě že pokud máme koníka hodně špinavého, hřbílko se nám za chvíli zaplní prachem a chlupy. Je dobré mít při ruce vlhké prkýnko kde vždy hřbílko vyklepeme, aby se nevířil prach kolem. Nikdy nevyklepáváme koníkovi o žlab nebo přímo do podestýlky. Někteří koně jsou alergičtí!

6. krok: Začínáme splétat od kštice. Pokud chceme aby copánky byly vztyčené, dáváme pozor už při pletení a snažíme se splétat co nejvíce nahoru (k tomu nám poslouží ono vědro, na kterém budeme stát, abychom byli nad koňským krkem a mohli copánky táhnout vzhůru). Copánky mohou být, ale i spadlé na stranu, záleží na našem vkusu.

7. krok: Následuje kohoutek. Zde opět počínáme opatrně, obzvlášť u koní kteří jej mají vysoký.

8. krok: Postupně přes hrudník na břicho. Někteří koně jsou lechtiví, ale to nás nesmí odradit.

9. krok: A jme na zádi kde musíme dát pozor na kyčelní hrboly.

10. krok: Nesmíme zapomenout ani na vnitřní stranu stehen, obzvlášť klisny mívají tato místa v období říje znečištěná.

11. krok: Nyní přijde na řadu samotné hřebelcování. Opět začínáme od krku. Do pravé ruky si vezmeme kartáč a do levé hřbílko. Nejprve přejedeme proti srsti a vzápětí po srsti.

12. krok: Po každém dvojtahu očistíme kartáč o hřbílko a to občas oklepeme.

13. krok: Jak očistíme nohy? Pokud má koník zaschlé nečistoty můžeme k jejich odstranění využívat tvrdý kartáč, ale jemně. Lepší ale je měkčí kartáč. Nesmíme zapomenout na rousy a hlavně u koní kteří je mají bohaté...
14. krok: Tak a můžeme přistoupit ke kštici a hřívě. Tu raději nečešeme tvrdým kartáčem, ale hřebenem, abychom koni nepotrhali a neporušili žíně. Použijeme kartáč, kterým jsme koně hřebelcovali a pečlivě po pramíncích hřívu pročesáváme.
15. krok: Stejně si počínáme i u ocasu.
16. krok: Navlhčíme si jednu houbičku, a tou koní otřeme nozdry a ospalky kolem očí.
17. krok: Druhou houbičkou (houbičky nesmíme zaměňovat)! otřeme podocasní partie.
18. krok: Abychom dílo dovedli k dokonalosti vezmeme (nejlépe navlhčenou) prachovku a celého koníka od hlavy vytřeme do lesku.
19. krok: Neměli bychom zapomenout po sobě uklidit. Vyklepat destičku a prachem a zamést.

Uzdění a sedlání


Správně osedlat a nauzdit koně je nutno se dobře naučit, stejně jako je třeba umět jej odstrojit. Koně můžete uzdit či sedlat buď již ve stáji, nebo až po vyvedení na dvůr. V tomto případě musí mít kůň nasazenou ohlávku, aby bylo možné ho bezpečně držet. Při nasazování uzdečky se chovejte tiše a klidně. Snažte se udržet přátelský kontakt s koněm. Výstroj před nasazením vždy důkladně zkontrolujte.

 

Uzdění: Nejdříve se musíte přesvědčit, zda nánosník a podhrdelník nesou zapnuty. Po přetažení otěže přes hlavu koni sundejte ohlávku, ale nechejte ji viset na krku. Je to důležité, neboť v případě potřeby můžete koně snadno přidržet.

1. Zasunutí udidla - Levý palec vložte koni do koutku huby (zvíře ji otevře) a šetrně zasuňte udidlo. Dejte si pozor, abyste koně neuhodili do zubů. Někteří koně jsou na uzdění tak zvyklí, že tlamu otevřou automaticky, když mu před ní udidlo dáte.

2. Přes uši - Nátylník přetáhněte za uši tak daleko, aby se nacházely v prostoru mezi nátylníkem a čelenkou. Tento úkon provádějte opatrně, kůň je uši zvlášť citlivý. Kštici přehoďte přes čelenku.

3. Upínání řemínků - Postupně zapněte nánosník a podhrdelník. Nesmějí být však utaženy příliš těsně. Pod řemeny by mělo být možné volně zasunout 2 prsty.

Sejmutí uzdečky: Před sejmutím uzdečky na krk koně volně pověste ohlávku. Teprve potom rozepněte nánosník a podhrdelník. Jednou rukou uchopte otěže a nátylník a přetáhněte je směrem dopředu (před oči koně). Kůň sám uvolní stisk udidla, které potom snadno vytáhnete z tlamy. Znovu ale dbejte na to, abyste koně náhodou neuhodili do zubů.

 

Sedlání: Třmeny jsou vytaženy nahoru a podbřišník, na jedné straně zapnutý, je přehozen přes sedlo. Při přenášení sedla si je položte na předloktí a pevně držte, aby jste jej neupustili a tím poškodili vnitřní kostru.

1. Správné nasazení - Nejprve koně uvažte. Pak k němu přistupte z levé strany a sedlo s dečkou zvedněte nad kohoutek. Teprve potom sedlo posuňte do správné polohy. Tento pohyb vždy provádějte po směru růstu srsti. Vypněte dečku a zkontrolujte, zda leží hladce pod velkými bočnicemi.

2. Upnutí podbřišníku - Podbřišník provlékněte koni pod břichem a z levé strany jej přitáhněte. Ne však příliš těsně! Mezi podbřišník a tělo koně by se měla volně zasunout ruka. Utáhněte zápinky podbřišníku jen tolik, aby udržely sedlo. Dotáhnete je až těsně před jízdou. Nakonec prsty zkontrolujte, zda kůže není podbřišníkem někde skřípnutá. Tuto kontrolu proveďte na obou stranách.

 

2. Sejmutí sedla - Při snímání sedla nespěchejte, pracujte klidně a opatrně. Sedlo ihned uložte na vyhrazené místo, aby nedošlo k jeho poškození. Opatrně rozepněte podbřišník, aby neuhodil koně do nohy nebo břicha. Pak jednu ruku vložte pod přední rozsochu a druhou pod zadní rozsochu. Sedlo opatrně stáhněte koni z hřbetu směrem k zádi koně. Podbřišník, aby nepřekážel, přehoďte přes sedlo.

1. Zvednutí třmenů - Třmeny vytáhněte směrem nahoru k sedlu, aby k němu zcela přilehly. Pak skrze třmeny protáhněte vrchní i spodní třmenové řemeny.


Ustrojený kůň: Po nauzdění a osedlání koně vždy zkontrolujte správné zapnutí všech řemenů a překontrolujte, zda jednotlivé součásti dokonale přiléhají k tělu koně. Pozornost věnujte i uložení udidla v tlamě. Případné záhyby na nánosníku a čelence musíte vyrovnat. Zjistíte-li, že kůže pod sedlem je nakrabacená (tvoří mělké záhyby), uhlaď ji. Přitom si můžete pomoci postupným zvednutím nohou koně. Kůň může dosahovat požadovaného výkonu jedině tehdy, je-li bezvadně ustrojen. Veškerá výstroj musí odpovídat jeho velikosti a tělesným proporcím. To platí zvláště o šířce sedla. Úzké sedlo koně dře a tlačí. Zvíře je pak neklidné a narušena je i plynulost jeho pohybů.

 

Koňská mňamka

225 g sirupu z cukrové řepy

150 g celozrnných ovesných vloček

200 g pšeničné mouky

mrkev, jablko, voda

 

Postup: Nastrouháme mrkev a jablko, vše smícháme dohromady, podle potřeby přidáme vodu a dobře prohněteme. Hmotu vytvarujeme do kuliček a pečeme 20 - 25 minut ve středně vypečené troubě. Poté necháme ztuhnout a další den můžeme koníčkům podávat.


 

 

Mrkvové koňské koláčky
1 šálek strouhané mrkve
1 strouhané červené jablko
2 polévkové lžíce oleje
1/4 šálku melasy
1 polévková lžíce soli
1 šálek ovsa
1 šálek mouky
 

Postup: troubu předehřejte na 350 stupňů. Smíchejte nastrouhané jablko, mrkev, olej a melasu. Přidejte sůl, oves a mouku a vše dobře promíchejte. Vyválejte a vytvarujte. Pečte v troubě 20 minut nebo až do zhnědnutí. Nechte vychladnout a dobrou chuť čtyřnohým přátelům!
 


 

 

Vločkové pamlsky

3 velké mrkve
3 jablka (nebo banány či hrušky)
2 kg ovesné mouky
1/2 litru vody
1/4 kg pšeničných vloček
2 bylinkové (třeba šalvějové) bonbony
 

Postup: rozpusť bonbony ve vodě. Nastrouhej mrkve a jablka a smíchej je s ovesnou moukou a pšeničnými vločkami. Přidej vodu a rozpuštěné bonbony. Pokud je těsto moc suché, přidej ještě vodu, ale pokud je naopak moc mokré, přidej víc vloček. Nech 30-45 minut odstát, aby mohly vločky nasáknout vodou. Pomocí dvou lžic vytvaruj těsto do hromádek a polož je na plech. Při občasném otáčení hromádky peč při 250° 1 až 1 1/2 hodiny. Hotové pamlsky uchovávej ve vzduchotěsné nádobě.

 

 

 

Jak správně měřit koně

 



1 ... obvod huby

2 ... délka hlavy (od koutku ke koutku)

3 ... hloubka hrudi (od kohoutku)

4 ... výška hřbetu (od kohoutku k okraji deky)

5 ... délka hřbetu (od kohoutku ke kořenu ocasu)

6 ... kohoutková výška pásková

7 ... obvod hrudi

8 ... délka zad (od zadní rozsochy sedla)

9 ... výška holeně

10 . obvod holeně

 

 

Citáty

 

Život je krásný, koně ho dělají krásnější.


Hod´ své srdce za překážku a Váš kůň ho bude následovat.


Nikdo nemůže učit jezdectví lépe než-li kůň


Kůň bez jezdce je stále koněm.Ale jezdec bez koně je jen člověk.



Bůh stvořil koně jako druha větru a společníka bouře.(J.W.Goethe)


Koně nezajímá jak moc toho víte, dokud nezjistí, jka moc Vám ne něm záleží.

Když bůh stvořil koně, pronesl k němu: "Tobě rovného jsem neudělal, všechny poklady Země teď leží mezi tvýma očima."

Váš kůň vás miluje. Ne pro váš vzhled, ale pro vaši lásku ...


 Poník je sen dětství. Kůň je poklad dospělosti.


Dcera, která doma nehne ani prstem, je to samé dítě, které pospíchá v dešti na kole trávit celé dopoledne čištěním stáje.

 

Popis Sedla

 

Popis sedla

Na to, začít jezdit na koni, není nikdy moc pozdě. Pokud patříte mezi ty, kteří chtějí spatřit svět z koňského hřbetu a chystáte se na svou první lekci jízdy, tak vás pravděpodobně ihned přímo na koňský hřbet neposadí. :) Místo toho usednete do sedla, které je upevněno k onomu koňskému hřbetu podbřišníkem. Poté po vás ti lidé, kteří si většinou říkají cvičitelé či trenéři, budou chtít, aby jste třeba dali nohy do třmenu a pohodně se usadili v místě zvané posedlí, nebo aby jste zvedli bočnici aby Vám pomohli s dotažením podbřišníku... Posedlí, podbřišník, bočnice... Nikdy jste to neslyšeli? Co to je? A Kde to máte hledat? Tak s tímhle Vám můžu pomoci ;o)

Popis uzdečky a uzdy

Části uzdečky (vlevo) a uzdy (vpravo) jsou většinou pojmenovány, podle té části koňského těla na které se nachází. Proto věřím, že s rozpoznáním a zapamatováním jednotlivých částí nebudete mít žádné větší problémy :)

 

 

 

 

Uzdečka

 

 

Uzda

 

 

Sedla

 

  • Sedlo rozkládá jezdcovu váhu pravidelně přes svaly koňského hřbetu a umožňuje zaujmout správný sed

  • Existuje mnoho typů sedel

  • Doplňky k sedlům: podbřišník, třmeny a třmenové řemeny

 

Sedlo westernové

 

  • Liší se od anglického hlavně výrazným zdobením a hruškou

  • Používá se pro westernové ježdění

  • Je těžší než většina ostatních sedel, ale pohodlně přilne ke koňskému hřbetu

 

 

 

Westernové sedlo

 

Sedlo anglické

 

  • Používá se pro klasické ježdění

  • Sedla se od sebe liší tvarem podle svého použití, rozlišujeme např. sedlo

  • skokové, drezurní, dostihové...

 

Anglické sedlo

 

 

 

 

 

Udidla

 

  • Vkládá se koni do huby nad jazyk

  • Udidlo působí na jednu nebo více částí koňské huby a hlavy: na pysky a koutky huby, na jazyk, horní patro, na nos, mezisaniční rýhu a na týl

  • Jezdec ho ovládá pomocí otěží

  • Existuje mnoho typů

 

 

Gumové udidlo

 

 

Uzdění

 

  • Uzdečka

    • Je nejjednodušší a nejrozšířenější

    • Skládá se z: nátylníku, čelenky, podhrdelníku a lícnic

    • Má mnoho druhů využití

  • Uzda

    • Uzda narozdíl od uzdečky má dvoje otěže; je složitější

    • Má o jedy lícnice více

    • Používá se při drezúře a  pro přehlídky

    • Měli by ji používat jen zkušeni jezdci

 

UzdaUzdečka

 

 

 

 

 

 

 

Jezdec  

Helma

 

  • Nejdůležitější součást oblečení

  • Měla by dobře padnout

  • Vyztužená

  • Vyrobená tak, aby sílu úderu absorboval vnější plášť

  • Nejlepší ochranu zajistí helmy s tříbodovým uchycením

Bezpečnostní helma

Boty

 

  • Nízké podpatky a hladké podrážky

  • Vysoké gumové nebo kožené boty - Nosí se normálně s jezdeckými kalhotami

  • Perka - Nízké boty nad kotníky, často se nosí společně s mini chapsy

 

 

 

Kalhoty

 

  • Měly by být šité taky, aby se v nich jezdec cítil dobře

  • Bývají zesílené v oblasti kolen, pro lepší sed jezdce

  • Vyrobeny z materiálu, který na sedle neklouže

Jezdecké kalhoty

 

 

 

Chaps

 

  • Kožené kalhoty bez sedu

  • Nosí se přes kalhoty

  • Většinou se používají při westernovém ježdění

 

Mini chaps

 

  • Jsou kratší, sahají od kolen ke kotníkům

  • Více se používají v anglickém stylu ježdění

  • Často v kombinaci s perky nebo jinými boty

  •  

  • Mini chaps

Mini chapsChaps

 

 

Rukavice

 

  • Měly by dobře padnout

  • Umožňovat citlivý kontakt s otěžemi

  • Pogumované rukavice zamezují klouzání otěží

  • Materiál: sítěné, kožené, vlněné s gumovými dlaněmi nebo syntetické

 

Jezdecké rukavice

 

Tričko

 

  • Mělo by mít dlouhý rukám (aby jste si např. při pádu moc nepodřeli ruce)

  • Nemělo by být plandavé

  • Nejvhodnější jsou jezdecké košile, nejsou však nutností, postačí obyčejné triko ;o)

 Jezdecká košile Jezdecká košile

Biče

 

  • Používá se k podpoře jezdcových pomůcek nohou, nebo k dosažení poslušnosti

  • Parkurový bičík

    • Nesmí přesáhnout délku 75 cm

    • Používá se pro nejrůznější účely, hlavně při skákání

  • Drezurní bič

    • Asi 91 cm dlouhý

    • Používá se při drezůře

  • Lonžovací bič

    • Měl by být co nejdelší a co nejlehčí

    • Používá se při lonžování

  • Lovecký bičík

    • Měl by být nošen řemínkem nebo provázkem nahoru

    • Používá se zejména při honebním ježdění - k otvírání    a zavírání vrat a udržování loveckých psů mimo dosah koňských kopyt

 

Ostruhy

 

  • Měli by je používat pouze zkušení jezdci

  • Zdůrazňují pomůcky nohou

  • Měly by být vyrobeny z kovu (existují také gumové) a opatřeny oblými hranami

  • Zahnuté směrem dolů

  • Jejich délka by neměla přesahovat 3,5 cm

  • Čím jsou delší jejich konce, tím více na koně působí

 

 

Jízdárna

 

Pravidla jízdy na jízdárně

Pravidla při práci na jízdárně umožní jezdit a trénovat více jezdcům zároveň, aniž by si jakkoli překáželi, nebo se navzájem rušili. Každý jezdec musí znát tato pravidla:

  • Při vstupu na jízdárnu nebo při otevírání dveří musí dát o sobě vstupující vědět zavoláním "Uvolnit dveře". Než vstoupí, musí počkat na odpověď jezdců, kteří jsou už na jízdárně, "Dveře jsou volné", aby mohl otevřít bez nebezpečí úrazu.

  • Základní směr je na levou ruku, dovnitř se vyhýbá ten, kdo jezdí na pravé ruce.

  • Rychlejší chod je na stěně jízdárny, pomalejší směrem do středu jízdárny.

  • Předjíždíme po vnitřní straně.

  • Nasedání a sesedání stejně jako zastavení k dotažení podbřišníku nebo jiné podobné úkony se provádí vždy uprostřed kruhů nebo na středové čáře (spojnice písmen A a C).

  • Jezdec musí udržovat minimální vzdálenost 3 kroky (tj. 2,5 metru) mezi koňmi, a to do všech směrů.

  • Krokující nebo odpočívající jezdci nechávají klusajícím nebo cválajícím volnou stopu na stěně jízdárny (pracovní linii). Krokovat nebo stát mohou teprve na druhé stopě.

  • Jezdec na kruhu dává jezdci na stěně přednost - "celá jízdárna" má přednost před "velkým kruhem".

  • Jezdí-li se na jízdárně současně na obě ruce, jezdci jedoucímu na levou ruku náleží stopa.

  • Jezdí-li se na jednu ruku a je velena změna směru, náleží stopa těm, kteří už změnu provedli. Jezdci, kteří změnu směru teprve provádějí, se vyhýbají dovnitř jízdárny.

  • Lonžovat koně na jízdárně se smí jen se souhlasem všech ostatních jezdců. Během výuky jízdy na koní se však lonžovat nemá, obzvlášť ne tehdy, jsou-li na jízdárně trénováni více než tři jezdci.

  • Překážky nebo jejich části se mají skladovat mimo jízdárnu nebo drezurní obdélník, pokud se právě nepoužívají ke gymnastice při výcviku. Zůstanou-li však výjimečně na jízdárně, musí se postavit do středu

Jízdárenské cviky

    Velký kruh 

  • kružnice o průměru 20 m

  • Se jezdí buď tak, že se obvod kruhu dotýká jízdárny ve třech bodech ( střed krátké stěny na jedné nebo druhé straně jízdárny a dva body protilehlých dlouhých stěn ), nebo pouze ve dvou bodech ( pokud se jezdí tak , že střed střed kružnice je současně středem jízdárny. V tomto případě se velký kruh dotýká středů dlouhých stěn).

    Malý kruh 

  • jezdí se předepsaným průměrem (10, 8, 6 m), kůň se pohybuje na jedné stopě

  • Pokud nebyl určen počet kruhů, jezdí se pouze jednou.

    Obloukem změnit směr
 
  • v počátku je to poloviční malý kruh, poté je kůň na rovné čáře veden zpět na stěnu obdélníku

  • Při tomto cviku se odpoutáte od stěny v místě, kde vás zastihl povel, jedete směrem dovnitř a začnete provádět oblouk nejméně o poloměru 3 metrů.

  • Jinými slovy: začnete tak, jak se jezdí malý kruh, ale v jeho polovině – tj. už na vrcholu jeho pomyslného malého kruhu , nepřestanete dívat do jeho středu, po chvíli se podíváte na druhou stranu.Tangenciálně se od malého kruhu odpoutejte, koně srovnejte a v úhlu 45 stupňů k dlouhé stěně se vraťte v opačném směru na dlouhou stěnu. V místě změny směru, těsně před stěnou, je potřeba koně přestavět, vyměníte tedy holeně – tu, kterou jste měli vpředu, dáte dozadu, a tu, kterou jste měli vzadu, dáte dopředu.Současně otěžemi změníte koníkovi postavení hlavy.

    • Vlnovky 

    • zpravidla začínají v polovině krátké stěny v A nebo C, počet oblouků je předepsán

    • Podle délky jízdárny a stupně přiježděnosti koně může být vlnovka o dvou, o třech nebo i o čtyřech obloucích na dlouhé stěně.

      Od stěny ke stěně
     
  • se jezdí na dlouhých stěnách od prvního písmene dlouhé stěny přes X do prvního písmene před krátkou stěnou obdélníku

  • Od stěny ke stěně je přípravný cvik na práci ve dvou stopách. Jezdí se několika způsoby.
    První z nich procvičuje postavení koně k ruce. Při ježdění na pravou ruku se asi 6 metrů za rohem krátké stěny odpoutáte od dlouhé stěny tak, že jakoby pokračujete ve spirále, započaté obloukem vyježděného rohu. Koně nasměrujte na roh jízdárny. Měli jste ho postaveného k pravé ruce.Před dosažením vzdálenosti, ze které se budete vracet zpět ( cca 5 metrů nebo jedné čtvrtiny jízdárny), ho srovnáte a po projetí touto linií ho opět přestavíte.
    Druhý způsob se procvičuje v kontrapostavení. To znamená, že v postavení na pravou ruku vyjedete roh, přiblížíte se ke středu a ve stejném postavení dojedete na stejnou dlouhou stěnu před dalším rohem.Je to pohyb proti přirozenosti koně, ale procvičuje se tím jeho poslušnost na pomůcky.
    Poslední způsob je ten, že provedete ustupování na holeň – práci na d
    vou stopách.

    • Diagonálně změnit směr 

  • Změnit směr je cvik , při kterém se mění směr ježdění po úhlopříčce přes střed jízdárny. Povel se vydá před rohem krátké stěny, začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A, C). Jezdec se po projetí krátké stěny asi 6 metrů za rohem, v bodě změny (prvním písmenem dlouhé stěny - tedy podle situace v bodech K, H, M nebo F) odpoutá od dlouhé stěny a přes střed  X jízdárny po diagonále jede k místu, které je asi 6 metrů před rohem protilehlé dlouhé stěny (do posledního písmene protější stěny). Uprostřed úhlopříčky si koně přestaví. To znamená, že pokud jezdil na levou ruku, dá si pravou holeň dopředu na podbřišník, levou za podbřišník a postaví hlavu koně tak, aby mu viděl pravý nadočnicový oblouk.V tomto postavení dojde do místa před rohem a tam koně ohne vpravo. Je možné změnit směr i po poloviční diagonále, v tomto případě se nejede od bodu změny přes střed ( bod X ) , ale směřuje se do středu protilehlé dlouhé stěny.  Potkávají se vnější ruce.

    • V kruhu změnit směr
     
  • jezdí se na velkém kruhu o průměru 20 m, při přestavění do směru je kůň srovnán

  • Začátek - nejvhodnější je ve středu krátké stěny

  • První oblouk (průměr asi 10 m), převedení koně na opačnou ruku, druhý oblouk (průměr také 10 m).

    • Půl jízdárny 

    • jezdí se přes B X E nebo E X B, jezdec mění směr

      Ze středu
  • jezdí se z bodu A přes X do C, nebo z bodu C přes X do A (začátek i konec ve středech krátkých stěn. )

  • Může být i se změnou směru

    • Dva velké kruhy 

    • začíná jezdec, který je před středem krátké stěny (před A, C), jezdci opisují kružnice o průměru 20 m

      Kruh zmenšit

    • Začátek i konec libovolný.

    • Průměr nejmenšího kruhu 6-8 m.

    • Za stupňovitého přenášení váhy obracíme koně dovnitř pomocí vnitřní otěže za podpory vnější holeně

      Začátek i konec libovolný.

       

        Kruh zvětšit

      •  
      • Průměr velkého kruhu je 20 m

       

     

    JEŽDĚNÍ NA STĚNĚ:
    Jezdec se bez ohledu na to, zda jezdí na pravou nebo levou ruku, musí snažit udržet koně rovného na stěnách a ohýbat ho v obloucích. Nejlépe se to naučí v klusu. Klus dělá cval a připravuje krok. Je nutné, aby jezdec cítil v obou rukou stejné přilnutí a aby dával korektní pomůcky.
    V klasickém ježdění určuje vnitřní otěž stupeň ohnutí a vnější otěž řídí poměr oblouku. Zatímco v kroku nepředstavuje přestavění koně žádný problém, v klusu to už trochu problém činí. Kůň se musí přestavět bez toho, aby přestal jezdit na rovné čáře – na diagonále.
    Později, když je vám vše jasné, zkuste na dlouhé stěně klus prodlužovat a v rozích a na krátké stěně ho zkracovat. Prodlouženého klusu docílíte povolením přilnutí, zesílením pomůcek, sedem a zvýšeným pobízením holeněmi. Před rohem krátké stěny koníka trochu zasednete, zesílíte přilnutí a pobízení vnitřní holení bude trochu slabší, ale stále zřetelné, aby kůň udržel kadenci (rytmus).
    Potom začněte zkoušet malé kruhy. Z malého kruhu je výhodné nacválání. Nikdy se nezapomeňte dívat do směru obratu. Ale pozor malý kruh nesmí být příliš malý.
    Před místem kde chcete provést tuto změnu, upozorněte koně zvýšením přilnutí, potom zkraťte klus, zatižte vnitřní sedací kost, zesilte pobídky vnitřní holeně a vnější holení udržujte záď koně ve stopě.
    Pamatujte si že kůň není schopen korektně provést kruh menší než o průměru 6metrů. Je –li kruh menší, kůň se pohybuje ve dvou stopách. Proto především ze začátku volte trochu větší kruhy. Pro začínajícího koně i jezdce by měl být malý kruh o průměru 10 metrů.
    Pokud to vše zvládnete, začněte jezdit obloukem změnit směr. Dbejte o to, aby jste nedělali oblouk příliš malý, tedy aby ho kůň nedělal na dvou stopách. Proto začínejte obloukem o poloměru aspoň 5 metrů. Dbejte na ohýbání koně, na jeho srovnání a přestavění, když se vracíte zpátky na dlouhou stěnu.

     

    Povely pro změnu chodů

     

    Zastavit stát
    • Během 2-3 kroků zastavit kdekoliv.
    • Bez ohledu na rozestupy.
    • sed (mírný záklon), holeně (zadržující stisknutí), otěže (celá zádrž)
    Přechod do zastavení
    • Vyrovnat rozestupy mezi koňmi na jízdárně a zastavit.
    • sed (mírný záklon), holeně (zadržující stisknutí), otěže (celá zádrž)
    Krokem vchod
    • Většinou velen ze zastavení.
    • sed (postrčení), holeně (stisknutí), otěže (mírné povolení)
    Přechod do kroku
    • Tento povel je velen jezdíme-li v klusu nebo cvalu.
    • sed (mírný záklon), holeně (stisknutí), otěže (poloviční zádrž)
    Klus, Přechod do klusu
    • Jezdíme zásadně v plném sedu.
    • sed (postrčení), holeně (stisknutí), otěže (mírné povolení) - intenzivnější než pro vykročení krokem

    Klus, lehký klus
    • Vysedáme na vnější přední nohu (vnitřní zadní).
    • sed (postrčení), holeně (stisknutí), otěže (mírné povolení) - intenzivnější než pro vykročení krokem

    Cval, Nacválat
    • Pokud není řečeno jinak, jezdí se v plném sedu.
    • vnitřní holeň (pobídka na podbřišníku), zatížit vnitřní sedací kost, vnější holeň (za podbřišníkem přidrží záď), vnitřní otěž (ohýbá koně), vnější otěž (vede)
    Stehenní sed
    • Může být velen v kroku, klusu i cvalu.
    • Jezdec je předkloněn, záda má rovná, rozkrok nad sedlem, holeně na podbřišníku, ruce podél krku (posouvají se vpřed po otěži), pohled je upřen kupředu.

     

    Ruchy používané v jednotlivých chodech
    • krátký
    • pracovní
    • střední
    • prodloužený

    Další soutěžní disciplínou je western. Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než "Divoký západ". Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.

    HALTER - Posuzují se chody koně v kroku a klusu. Dále se hodnotí stavba těla a charakter.

    Showmanship at halter
    Zde se hodnotí zručnost a profesionalita účastníka, tedy nehodnotí se kůň jako takový. Porota posuzuje upravenost koně a schopnost účastníka prezentovat sebe a svého koně.



    DREZURA - Dělí na 5 kategorií: western pleasure, western horsemanship, western riding, trail a reining.

    Western pleasure
    Kůň musí dávat najevo radost z jízdy, jak už napovídá sám název disciplíny (pleasure = potěšení, radost). Účastníci jezdí společně v jedné aréně a musí na levou i pravou ruku předvést walk, jog a lope. Jezdci musí držet otěže stále v jedné ruce a nesmějí ruce měnit. Volnou rukou se nesmějí dotýkat sedla. Porota posuzuje, zdali se kůň chová klidně a jak rychle reaguje na pomůcky jezdce.



    Western horsemanship

    Zde se posuzuje držení těla a jezdecká vyspělost jezdce. V této disciplíně existují dvě části: individuální úloha a společná úloha. Během té individuální musí jezdec absolvovat parkur. Během společné části musí všichni účastníci předvést své koně v základních chodech, tj. walk, jog, lope. Porota posuzuje sed a držení těla jezdců, způsob, jakým udílejí pomůcky koním, a celkový dojem, který dvojice vytváří.



    Trail
    Tato disciplína je vlastně parkur, který se skládá z různých překážek, které jezdec může potkat v přírodě. Např. ohradu, v níž jsou dvířka, která musí jezdec nejprve otevřít a zase zavřít, na zemi položené kladiny do tvaru písmene "L", mezi kterými musí jezdec s koněm projít couváním, kladina, přes kterou musí jezdec překročit směrem do strany, potok, přes který je postaven dřevěný úzký most.



    Reining
    Při reiningu jezdec předvádí schopnost maximálního ovládání koně při různých pohybech. Jezdec absolvuje zkoušku, ve které musí předvést různé cviky, např.: stops-zastavení, spin, rollbacks, překroky a kruhy ve cvalu.



    RYCHLOST-
    Rychlostní závody westernu mají dvě možné disciplíny: barrel race a pole bending.

    Barrel race
    Při této hře jezdec musí s koněm projet kolem třech barelů sestavených do trojúhelníku. Kolem každého barelu musí udělat kolečko.Vyhrává ta dvojice, která má nejlepší čas průjezdu. Účastníci se smějí barelů dotknout, ale pokud ho převrátí, započítává se k času 5 vteřin navíc.



    Pole blending
    Při této disciplíně je opět testována také obratnost. Pro tuto zkoušku se postaví do řady za sebou 6 tyčí. Vzdálenost mezi jednotlivými tyčemi je 7 m. Jezdec s koněm musí prokličkovat kolem každé tyče od konce na začátek. Potom se obrátí a jede znovu nazpátek a na konci se vrátí podél všech tyčí. Za poraženou tyč se přičítá 5 trestných vteřin.



    PRÁCE- Jízda na koni ve westernovém stylu vyniká nejlépe, když pozorujeme jezdce s koněm při práci s dobytčím stádem. V kategorii práce rozlišujeme následující části: working cowhorse a cutting.

    Working cowhorse
    Zde musí kůň projevit svou schopnost zvládat práci na ranči, projevit nejen reiningové kapacity, ale také ukázat, že má vlastnost zvanou "cow sence". To znamená, že kůň je schopen rychleji myslet a manévrovat nežli telata a krávy ve stádě. Závod se skládá opět ze dvou částí: dry work, který je bez stáda a podobá se zkoušce reiningu, a fence work, to je opravdová práce se stádem. Při fence work se do arény vpouští tele. Kůň musí udržet tele pod kontrolou na krátké stěně arény a následně dvakrát přehnat podél dlouhé stěny. Nakonec musí tele nahnat doprostřed arény a jednou kolem něho objet kruh v obou směrech.



    Cutting
    Při cutting musí jezdec s koněm odpojit jedno předem určené tele ze stáda a udržet ho mimo něj.

     

    CVIKY
    Ve westernovém ježdění je spousta různých cviků. Některé z nich: rollback, ježdění na kruzích, změna cvalu,, spin, couvání, sliding stop.

    CHODY
    Walk
    - vlastně obyčejný krok.

    Jog - klidný uvolněný klus.

    Lope - krátký cval.

    Přechody - změny chodů z rychlejšího na kratší ( Jog / Walk), nebo z pomalejšího na rychlejší ( Walk / Jog)

     
     
    Disciplíny
     

    vytrvalostní ježdění

    Existují dva typy vytrvalostního ježdění - vlastní vytrvalostní ježdění (mající status FEI) a terénní ježdění. Terénní ježdění nezahrnuje závodění - cílem závodu je dokončit ho s koněm v dobré kondici. Terénní jízdy se liší svou délkou od 40,25 km do 160 km. Vytrvalostní ježdění zahrnuje závodění - závodí se na čas a sleduje se rychlost a vytrvalost koně. Také se bere ohled na jezdcovu schopnost ovládat svého koně a odhadnout správný chod a zdravotní stav koně.
    Každá soutěž se dělí do několika částí, z nichž každá většinou měří o něco méně než 25 km. Na konci každé části veterinář kontroluje přítomnost oděrek na zádech a hubě, stopy zadních kopyt na předních nohou a celkový zdravotní stav. Také se měří srdeční tep a dech.

    Soutěže se liší svou délkou, ale mezinárodní závod, který trvá více než jeden den, většinou přesahuje délku 80 - 100 km. Mistrovské jednodenní soutěže bývají dlouhé asi 160 km, které vítězný kůň překoná za deset až dvanáct hodin.

    Vývoj sportu
    Po celá staletí se kůň používal k nošení člověka a jeho majetku na dlouhé vzdálenosti. Mnoho zemí se může chlubit významnými výkony ve vytrvalostním ježdění, neboť vždy se najde někdo, kdo chce dojet na koni dále než ti před ním, ale vytrvalostní ježdění jako organizovaný soutěžní sport se vyvinulo v padesátých letech.

    Vytrvalostní ježdění dnes klade na první místo zdraví koně. Organizátoři mají pravomoc vyloučit jakéhokoli závodníka, jehož kůň vykazuje znaky přílišné únavy. Některé z prvních závodů na dlouhé vzdálenosti testovaly vytrvalost koně až skutečně za hranici únosnosti, kdy koně doslova padli. Péče a pozornost, která se dnes věnuje vytrvalostním koním, je určitou odměnou za utrpení, které podstupovali jejich předchůdci v minulých stoletích. Zájem o tento druh sportu vzbudil Wendall T. Robie a skupina jeho přátel. Ti jeli po stopách zlatokopů a emigrantů po cestě dlouhé přes 160 km ze Squaw Valley přes pohoří Sierra Nevada až do Auburnu. Tato trasa se stala prvním oficiálním vytrvalostním závodem a byla pojmenována Western States Trail Ride.
    Dnes je populární vytrvalostní ježdění, které bylo schváleno jako mezinárodní disciplína v roce 1982, pod patronací FEI.

    Kůň pro vytrvalostní ježdění

    Hlavním požadavkem na koně pro vytrvalostní ježdění je, aby měl silné, pevné kosti, silná zdravá kopyta a vůli a sebedůvěru překonávat cokoliv, co ho potká, neboť po cestě se setká se všemi přírodními úskalími dálkového ježdění. Měl by mít lehké úsporné chody a udržovat rovnováhu a jistý krok v každém terénu. Měl by umět udržovat vyrovnaný klus a cval a být zvyklý na volné otěže a minimální přilnutí. Klidný temperament je také jednou z podmínek dobrého koně pro vytrvalostní ježdění.

    Taktika

    Abyste se stali úspěšnými vytrvalostním jezdcem, musíte být sami vyrovnaní, mít dobrý vztah s koněm a svým stájovým týmem a musíte znát správnou taktiku. Kdo je před vámi, kdo je za vámi, zachováváte-li správné tempo, jak můžete zabránit přílišné únavě koně, jak mu pomoci, je-li unaven? Jakou máte strategii v kontrolních bodech po cestě, kdy se kůň může občerstvit? Či kůň může ještě sprintovat do cíle a jak daleko od něj musíte být, abyste dosprintovali až k cílové čáře jako první?

    Vybavení a stájový tým

    Při vytrvalostním ježdění je jednou ze základních podmínek úspěchu kvalitní pokrývka pod sedlo, která zabrání odření a otlačení hřbetu koně. Také lze koupit sedla speciální pouze pro tyto účely. Honební nebo westernová sedla jsou populární z hlediska pohodlí jezdce. Někteří koně se jezdí s hackamore (uzdečka bez udidla), aby se zamezilo odření a zranění, to však vyžaduje praxi a zkušenosti.

    Dobrý stájový tým, skládající se z jednoho až tří pomocníků, je při vytrvalostním ježdění nutností. Musí, stejně jako vy, umět číst v mapě, abyste všichni sledovali stejnou trasu a dojeli do stejných kontrolních míst. Nesou a poskytují vše, co vy i kůň můžete během cesty potřebovat - jídlo, žrádlo, vodu, oblečení, náhradní vybavení (zvláště pokrývky pod sedlo se musí několikrát za jízdu vyměnit), náhradní podkovy, lékárničku, pomůcky na vyspravení výstroje, baterku a čistící potřeby a utěrky.



    Dostihy

    Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.


    Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.



    Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použity na chov.


    Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
    Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na málém vozíku (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
    I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
    Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.

     


    Sedla a úbory pro dostihy -
    Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
    Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
    Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.


    Western

    Další soutěžní disciplínou je western. Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než "Divoký západ". Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.

    HALTER - Posuzují se chody koně v kroku a klusu. Dále se hodnotí stavba těla a charakter.

    Showmanship at halter
    Zde se hodnotí zručnost a profesionalita účastníka, tedy nehodnotí se kůň jako takový. Porota posuzuje upravenost koně a schopnost účastníka prezentovat sebe a svého koně.



    DREZURA - Dělí na 5 kategorií: western pleasure, western horsemanship, western riding, trail a reining.

    Western pleasure
    Kůň musí dávat najevo radost z jízdy, jak už napovídá sám název disciplíny (pleasure = potěšení, radost). Účastníci jezdí společně v jedné aréně a musí na levou i pravou ruku předvést walk, jog a lope. Jezdci musí držet otěže stále v jedné ruce a nesmějí ruce měnit. Volnou rukou se nesmějí dotýkat sedla. Porota posuzuje, zdali se kůň chová klidně a jak rychle reaguje na pomůcky jezdce.



    Western horsemanship

    Zde se posuzuje držení těla a jezdecká vyspělost jezdce. V této disciplíně existují dvě části: individuální úloha a společná úloha. Během té individuální musí jezdec absolvovat parkur. Během společné části musí všichni účastníci předvést své koně v základních chodech, tj. walk, jog, lope. Porota posuzuje sed a držení těla jezdců, způsob, jakým udílejí pomůcky koním, a celkový dojem, který dvojice vytváří.



    Trail
    Tato disciplína je vlastně parkur, který se skládá z různých překážek, které jezdec může potkat v přírodě. Např. ohradu, v níž jsou dvířka, která musí jezdec nejprve otevřít a zase zavřít, na zemi položené kladiny do tvaru písmene "L", mezi kterými musí jezdec s koněm projít couváním, kladina, přes kterou musí jezdec překročit směrem do strany, potok, přes který je postaven dřevěný úzký most.



    Reining
    Při reiningu jezdec předvádí schopnost maximálního ovládání koně při různých pohybech. Jezdec absolvuje zkoušku, ve které musí předvést různé cviky, např.: stops-zastavení, spin, rollbacks, překroky a kruhy ve cvalu.



    RYCHLOST-
    Rychlostní závody westernu mají dvě možné disciplíny: barrel race a pole bending.

    Barrel race
    Při této hře jezdec musí s koněm projet kolem třech barelů sestavených do trojúhelníku. Kolem každého barelu musí udělat kolečko.Vyhrává ta dvojice, která má nejlepší čas průjezdu. Účastníci se smějí barelů dotknout, ale pokud ho převrátí, započítává se k času 5 vteřin navíc.



    Pole blending
    Při této disciplíně je opět testována také obratnost. Pro tuto zkoušku se postaví do řady za sebou 6 tyčí. Vzdálenost mezi jednotlivými tyčemi je 7 m. Jezdec s koněm musí prokličkovat kolem každé tyče od konce na začátek. Potom se obrátí a jede znovu nazpátek a na konci se vrátí podél všech tyčí. Za poraženou tyč se přičítá 5 trestných vteřin.



    PRÁCE- Jízda na koni ve westernovém stylu vyniká nejlépe, když pozorujeme jezdce s koněm při práci s dobytčím stádem. V kategorii práce rozlišujeme následující části: working cowhorse a cutting.

    Working cowhorse
    Zde musí kůň projevit svou schopnost zvládat práci na ranči, projevit nejen reiningové kapacity, ale také ukázat, že má vlastnost zvanou "cow sence". To znamená, že kůň je schopen rychleji myslet a manévrovat nežli telata a krávy ve stádě. Závod se skládá opět ze dvou částí: dry work, který je bez stáda a podobá se zkoušce reiningu, a fence work, to je opravdová práce se stádem. Při fence work se do arény vpouští tele. Kůň musí udržet tele pod kontrolou na krátké stěně arény a následně dvakrát přehnat podél dlouhé stěny. Nakonec musí tele nahnat doprostřed arény a jednou kolem něho objet kruh v obou směrech.



    Cutting
    Při cutting musí jezdec s koněm odpojit jedno předem určené tele ze stáda a udržet ho mimo něj.

     

    CVIKY
    Ve westernovém ježdění je spousta různých cviků. Některé z nich: rollback, ježdění na kruzích, změna cvalu,, spin, couvání, sliding stop.

    CHODY
    Walk
    - vlastně obyčejný krok.

    Jog - klidný uvolněný klus.

    Lope - krátký cval.

    Přechody - změny chodů z rychlejšího na kratší ( Jog / Walk), nebo z pomalejšího na rychlejší ( Walk / Jog)

      

     

    Vozatajství


     

    V historii se člověk nechal velmi rád vozit jak v sedle, tak v kočárech. Hlavně dámy, které dříve na koních nejezdily, tento způsob dopravy velmi vyhovoval. V průběhu dějin, po nástupu techniky, se z tohoto způsobu dopravy stal výtečný způsob zábavy. Této druh sportu u nás není až tak moc rozšířený.

    Vozatajství se skládá z těchto zkoušek: A- drezúra, B- maratón, C- překážková jízda. Jakákoliv kombinace těchto zkoušek se nazývá kombinovaná soutěž spřežení.

    Drezúra - Cílem drezurní zkoušky A je posoudit klid, pravidelnost chodu, soulad, kmih, plynulost, lehkost a uvolněnost pohybu a správnou ohebnost koní při pohybu. Hodnotí se též styl soutěžícího, přesnost a jeho celkový vliv na spřežení a kompletní předvedení spřežení.

    Maratón - Účelem zkoušky B - maratónu - je prověřit kondici, vytrvalost a trénovanost koní/pony a zručnost, smysl pro tempo a jezdecké umění soutěžícího. Je to nejhlavnější zkouška vozatajství.

    Překážková jízda - Citem zkoušky C je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní/pony po maratónu a zručnost a jezdecké mistrovství soutěžících. Musí být vždy poslední.

    Kategorie - Všechny kategorie mohou být součástí stejných závodů, každá však bude hodnocena zvlášť. Rozdělujeme na:
    - čtyřspřeží (koně)

    - dvojspřeží (koně)

    - tandem (koně)

    - jednospřeží (koně)

    - čtyřspřeží (pony)

    - dvojspřeží (pony)

    - tandem (pony)

    - jednospřeží (pony)


    Soutěže - Existují 4 druhy soutěží: Mezinárodní závody spřežení kategorie B (bez omezení výšky finančních cen), Mezinárodní závody spřežení kategorie A (bez omezení výšky finančních cen), Oficiální mezinárodní závody (oficiální mezinárodní závod pro jednotlivce a družstva) a Mistrovství.

    Jezdec(soutěžící) -
    Vozatajství se smí účastnit soutěžící, který dosáhl věku 16 - 18 let (podle kategorie) a má platnou licenci. V koňském čtyřspřeží, dvojspřeží a tandemu musí mít nejméně 18 let. V koňském jednospřeží musí mít 16 let. V pony čtyřspřeží, dvojspřeží, tandemu a jednospřeží musí mít nejméně 16 let. V národních soutěžích smí mít jezdec 16 let, ale na mezinárodních samozřejmě od 18 let. Spolujezdec musí dosáhnout věku 14 let.

    Postroje -
    Spojení řemeny je povoleno jen mezi chomouty nebo poprsníky. Přední koně nesmí být navzájem spojeni žádným jiným způsobem (kromě opratí). Pomocné opratě jsou zakázány. Není dovoleno uvazovat ocasy koní/poníků ke kočáru nebo k pobočnicím. Nedodrženi předpisu se trestá vyloučením soutěžícího.
    Použití jakýchkoliv zařízeni na postrojích, které mají nadměrný pákový účinek na uzdění, je zakázáno. Jezdci, kteří poruší toto pravidlo, obdrží 10 trestných bodů. Je zakázáno podvázat jazyk koně nebo ponyho. Nedodržení znamená vyloučení ze závodů.
    Připojení mezi koňmi v žádném případě nesmí omezovat viditelnost terénu u zadního páru koní. Nedodržení tohoto předpisu se trestá vyloučením.

    Koně -
    Věk koní soutěžících v mezinárodních i národních soutěžích spřežení musí být nejméně 4-letí a na mistrovstvích 5-tiletí. V případě jednospřeží musí být koně minimálně 6-letí. Nedodrženi znamená diskvalifikaci. Každý kůň, vyšší než 148 cm, je klasifikován jako kůň. Pokud je zvíře menší, může se zúčastnit závodů jen jako pony. Počet koní musí být po celou dobu závodů stejný. Není povoleno stáhnout ze závodů jednoho anebo více koní a pokračovat v závodu s menším počtem zvířat, než je dáno pravidly. Kůň může v téže soutěži soutěžit pouze jednou. Porušení tohoto předpisu se trestá vyloučením.

    Vozatajství se zúčastňují chladnokrevníci jako např. Ardenský kůň, Český chladnokrevník, Shirský kůň a Peršeronský kůň. Velmi dobrý kůň na vozatajství je také Fríský kůň. U nás i ve světě je proslavené české spřežení kladrubských koní.

     

     

     

     

    Parkur


     

    Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěže. O rok později se skoková soutěž zařadila jako"concours hippique" na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod.


    Vývoj pravidel
    Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo.
    Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže.


    Základní soutěže
    Nejdůležitějsí mezinárodní soutěží jsou podle pravidel FEI letní olympijské hry, které se konají každé čtyři roky. V letech mezi olympiádami se každorožně koná Světový pohár a mistrovství světa. Existují také evropské a americké Národní poháry a řada dalších podniků, které se konají každoročně. Prezidentův pohár získává země s nejvyšším počtem bodů z Národních pohárů roku. Sotěže jsou odstupňovány od základního stupně, až po velmi těžké (ZM, Z, ZL, L, S, ST, T, TT) Kromě toho existují také zvláštní soutěže, např. mini-maxi, karetní skákání, postupka apod.


    Typy překážek
    Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.

    • Kolmý skok je vertikální překážka s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku.

    • Zeď je svislá překážka vyrobená z namalovaných dřevěných kvádrů se světlějším horním okrajem. Zeď spadne, dotkne-li se jí kůň tělem a někteří koně jsou z ní vystrašení, jelikož nevidí místo doskoku.

    • Dvojbradlí nebo také doublebar je vlastně oxer s dvěma kavaletami v různých výškách.

    • Trojbradlí nebo také tripplebar je vlastně oxer se třemi kavaletami v různých výškách.

    • Křížek je nejjednodušší překážkou a dnes už se v parkurových soutěžích téměř nevyskytuje. Kříž pomáhá koním skákat ve středu překážky.

    • Kozí hřbet je vodorovná překážka, podobná trojbradlí, jenže poslední kavaleta je položena ve stejné výšce jako první, takže prostřední kavaleta je nejvýš. Tuto překážku jsem já osobně na parkuru ještě neviděla.

    • Přírodní skoky jsou překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené dřevěné tyče nebo jakási forma živého plotu. Tyto překážky jsou velmi obtížné, koně je často vyhýbají.

    • Základní oxer je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek položených těsně za sebou a zdolávají se jedním skokem.

    • Vějíř se skládá ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do tří sloupků, takže na jedné straně můžeme mluvit o kolmém skoku, zatímco na druhé kavalety tvoří trojbradlí.

    • Vodní příkopy existují ve dvou typech: buďto jsou kombinované s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkopy s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.



      Typy soutěží
      Klasická soutěž má určitý stupeň obtížnosti. V prvním parkuru rozhodují pouze chyby, které kůň udělal a nikoli čas (kůň ale přesto nesmí překročit maximální povolený čas). Pokud zajede více jezdců parkur "čistě" (bez chyb), koná se rozeskakování. Do rozeskakování je umístěno méně překážek než do základního parkuru, ale zato mohou být až o 10 cm vyšší. V rozeskakování už čas roli hraje a pokud je více jezdců, kteří zajeli i tento parkur čistě, rozhoduje právě čas.


      Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka je soutěž, která nemá přímo určitý stupeň obtížnosti, ale zapisuje se např. takto: 110/120. To znamená, že v první fázi jsou překážky do 110 cm (tedy stupně ZL) a v druhé fázi pak do 120 cm (stupeň L). Samotný parkur pak probíhá tak, že pokud jezdec překoná první fázi bez trestných bodů, může rovnou pokračovat do druhé fáze, kde, podobně jako v rozeskakování, už hraje roli i čas. Pokud ovšem kůň udělá chybu už v první fázi, do druhé fáze nepokračuje.


      Stupňovaná obtížnost, tzv. postupka má překážky postavené od úplně malých, až do určité výšky. V této soutěži se nepoužívá klasická bodová stupnice. Zde můžete získat určitý maximální počet bodů, které se vám přičítají za zdárné překonání překážky a to většinou takto: za 1. překážku je 1 bod, za 2. 2 body atd. Tyto parkury bývají zakončeny žolíkem, což je nejvyšší skok v parkuru - představuje ho kolmý skok, který je tvořen jen jednou nebo dvěma kladinami. Zde si jezdec může vybrat...buď pojede na oxer, který je postaven vedle žolíka, a získá běžný počet bodů. Druhá možnost je zkusit štěstí a pokusit se skočit žolíka, který je za dvojnásobný počet bodů, ale zároveň při jeho shození jezdec dvojnásobný počet bodů ztratí.




      Chyby a trestné body
      Shození překážky - 4 trestné body
      Šlápnutí do vodního příkopu - 4 trestné body
      1. neposlušnost - 3 trestné body
      2. neposlušnost - 6 trestných bodů
      3. neposlušnost - vyloučení ze soutěže
      Překročení časového limitu - 1/4 bodu / 1 vteřina
      Pád koně, jezdce nebo obou - vyloučení ze soutěže


      Parkurové skákání je nejen ve světě, ale i u nás velmi oblíbenou, divácky vděčnou disciplínou. Kolbiště bývají v krásném prostředí a architektonické pojetí se stále obměňuje, takže divák nachází vždy něco nového...
    ¨
    Drezura
    nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury e co nejvíce zdokonalit pohyb koně.

    Drezura je pokročilejší stupeň klasické jízdy. Koně a kezdci, kteří jezdí v anglickém stylu většinou znají základy drezurních cviků. Rozvoj drezurních dovedností je podmíněn speciálním výcvikem a kázní. Koně se učší reagovat na nejjemnější pobídky jezdce a jezdec se snaží dávat pobídky co nejpřesněji.

    Vybavení

    Pro základní cviky můžete použít všestranné sedlo a jednoduché stíhlové udidlo. Na závody budte potřebovat drezurní sedlo. V drezuře se také využívá drezurního bičíku, který je delší než jezdecký bičík.

    Drezurní cviky

    Srovnání

    Každý kůň má od přírody tendence ke křivému držení těla. Abychom mohli koně správně srovnat, postavit a udržet předek koně před zádí tak, aby zadní končetiny sledovaly stopu předních končetin, je potřeba udržovat kmih v pohybu a součastně se postarat o stejnoměrné držení otěží. Křivý kůň pokládá více tlaku do jené z otěží. Na té straně kde je kůň více do ruky, musí jezdec koně pobídnout s vydržující pobídkou otěže na této straně.Pomalu se takto snažíme koně srovnat. S koněm jezdíme často také na střední čáře jízdárny, kde kůň nemá žádnou oporu stěny.

    Zastavení

    Provedením korektní zádrže koně zastavíme. Kůň stojí správně tehdy, když má přední a zadní končetiny pravidelně vedle sebe s váhou rozloženou na všech čtyřech končetinách.Při správné provedení zádrže přenese kůň váhu na zadní končetiny. Kůň musí reagovat okamžitě, ale nikdy ho nesmíme zastavit brutálně najednou. Uvolněný kůň v zastavení jemně překusuje na udidle a je ochoten buď ihned vykročit vpřed a bebo couvat.

    Couvání

    Pobídkou k couvání dáva jezdec prvně holeněmi. Ve chvíli , kdy kůň zdvihne zadní nohu, aby vykročil vpřed, přiměje ho jezdec polovičními zádržemi k zpětnému pohybu této zadní a protilehlé přední nohy. Při couvání přemisťuje kůň končetiny diagotálně, tj. levá přední pravá zadní jdou zároveň, následuje pravá přední zároveň s levou zadní. Kůň musí své končetiny dostatečně zvednout, přičemž přední a zadní končetiny musí sledovat stejnou stopu.

    Obrat kolem zádě

    Při obratu kolem zádě opisuje záď koně menší půlkruh, přičemž vnější zadní noha přakračuje vnitřní zadní nohu. Nohosled musí zůstat pravidelný a vnitřní zadní noha nesmí ustat v pohybu. Půlkruh, který záď v obartu opisuje, by měl být co nejmenší, ať je obrat v podstatě proveden okolo vnitřní zadní nohy, která se v taktu chodu vždy zvedne, ale zase dopadne na téměř stejné místo. Obrat v 180° (krátce čelem vzad) je poloviční pirueta.

    Obrat kolem předku

    Při obratu kolem předku tvoří přední končetina koně střed kruhu. Hlava koně je přistavena k vnitřní ruce a vnitřní holeň jezdce nutí koně k ustupování zádě, přičemž vnitřní zadní noha koně překračuje vnější zadní. Vnitřní přední končetina by měla v taktu chodu dopadat stále na stejné místo.

    Ustupování na holeň

    Ustupování na holeň je cvik, ve kterém jde kůň dopředu a zároveň do strany.Kůň před jednostranně působící holení ustupuje do strany v postavení k ruce opačné než k té, v jejímř směru se pohybuje. Ustupování na holeň je základní cvik pro všechyn ostatní cviky na dvou stopách. Ohnutí v těle je velmi lehké tak jako ohnutí v krku. Kůň musí zůstat v pravidelném pohybu a nesmí vytáčet hlavu.

    Dovnitř plec

    Dovnitř plec je jeden z prvních překroků, které koně učíme. Při tomto cviku je plec koně mírně odkloněna od původního směru dovnitř, kůň je přistavenk vnitřní ruce a ohnut okolo vnitřní holeně. Vnější přední a vnitřní zadní noha jdou ve stejné stopě. Dohromady vidíme tedy tři stopy. Vnitřní přední končetina překračuje vnější přední

    Rozdíly mezi anglickým a westernovým ježděním

      - spočívají hlavně ve způsobu uzdění, sedlání, vedení otěží a užívání pomůcek

     

      Anglie: jezdec drží otěže oběma rukama a udržuje neustálé spojení s koněm působením váhy, holeněmi a otěží. Kůň je zcela pod jezdcovou kontrolou.

     

    ANGLICKÝ STYL:


      Western: jezdec vede otěže jednou rukou (druhou potřebuje k práci) a s koněm je ve spojení především sedem a holeněmi. Kůň pracuje samostatně.

     

    WESTERNOVÝ STYL:

     

    Těžko říci, co se koním více líbí. Oběmi způsoby můžeme při nesprávném zacházení koni uškodit.

     

     

    Vnitřní paraziti

     

    Trávící trakt koní běžně osidlují parazitičtí červi. Vždy jde o dospělce žijící ve střevním obsahu, který prochází trávícím traktem. Často se přichycují ke stěně střeva, takže nemohou být odneseni se zažitinou ke konečníku. Paraziti se nesnaží svého hostitele zabít, protože to by znamenalo i jejich smrt. U divoce žijících koních, kteří se pohybují ve větším regionu, zpravidla nedosáhne intenzita parazitárního osídlení takového stupně, aby zvířeti ublížilo. u koní, kteří se pasou na menších pastvinách, však může nabýt enormních rozměrů a může se stát koni osudnou.

     

     

    ČERV
    CÍLENÁ LÉČBA
    Strongylus (velcí strongylidi)
    Larvy stráví několik měsíců v cévách, které zásobují krví střevo. Jsou nebezpečné tím, že mohou zcela ucpat napadenou cévu. Pak pronikají opět do střeva, což může způsobit průjem. V larválním stadiu nejsou zjistitelné, protože larvy nevylučují do trusu vajíčka.
    Nejvhodnější je ivermektin, který kromě dospělých parazitů zabíjí i migrující larvy.
    Trichonema (malí strongylidi)
    Larvy přetrvávají určitou dobu v podobě cyst ve stěně střevní a poté pronikají ve velkém počtu do střeva.
    Vysoké nebo opakované dávky fenbendazolu mohou zničit i encystované larvy. Účinnější je prevence - zabránit larvám ve vývoji na pastvině.
    Ascaris (škrkavka)
    Larvy škrkavek migrují během svého vývoje plícemi koně a způsobují kašel a výtok z nozder u mladých koní. Zdá se, že koně starší jednoho roku jsou vůči škrkavkám imunní.
    Ošetřování hříbat už od stáří šesti týdnů ivermektinem, pyrantelem nebo benzimidazolem.
    Anoplocephala (tasemnice)
    Tito ploší červi žijí ve střevě v místě přechodu tenkého střeva do slepého. Shluky tasemnic mohou ucpat tuto část střeva, což se projeví kolikou. Ke svému vývoji potřebují mezihostitele - roztoče, kteří žijí na stéblech trávy.
    Dvojitá dávka pyrantelu začátkem podzimu každý rok nebo jednou za dva roky.
    Dictyocaulus (plicní červi)
    Jak napovídá jejich název, parazitují v plících koní a způsobují kašel. Nezralé larvy jsou vykašlány průdušnicí do hltanu a polknutím se dostávají do trávícího traktu. Celý životní cyklus probíhá u oslů, u koní se obvykle zastaví v larvální fázi.
    Největší riziko je u koní, kteří se pasou na jedné pastvině s osly. Účinný je ivermektin.
    Oxyuris (roupi)
    Dospělí paraziti žijí přímo v konečníku. V nakladených vajíčkách se vyvíjejí v larvy, které padají na zem.
    Rutinní odčervování moderními anthelmintiky spolehlivě potlačí parazitózu.
    Gasterophilus (střečci)
    Přísně vzato se nejedná o červa. Létající dospělec střečka naklade vajíčka na kůži koně. Ta pak kůň olízne, a tak se dostanou do jeho žaludku. Zde se z vajíček vyvíjejí larvy. Z nich, pokud odejdou s trusem z těla ven, vznikají dospělí střečci.
    Ivermektin v zimním období.


     

    Pastva

     

     

    Pouhé vyhnání koní na prostornou pastvinu plnou zelené trávy jim ještě nezajišťuje požadovanou výživu. Skutečná nutriční hodnota pastvy je v první řadě závislá na druhové skladbě rostlin. Například plochy s hojným výskytem bodláků jsou zcela nevhodné. Výživná hodnota porostů je závislá i na vegetační fázi rostlin. Většina trav dosahuje maximální výživné hodnoty pro koně v době před a při kvetení. V neposlední ředě je kvalita porostu ovlivněna i výškou rostlin. Koně vždy dávají přednost nižším porostům.


    Jedovaté rostliny

     

    Dub

    (Quercus)

     

     
     
       
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
         
     
       
         

    Bodláky

    (Carduus)

    Konzumace bodláků je pro koně bolestivá. Ostny na listech mohou poranit sliznici v ústní dutině. Bodláky díky své rozmnožovací schopnosti rychle zaplevelují pastvinu.

    Kopřiva dvoudomá

    (Urtica dioica)

    I koním způsobuje kopřiva drobné popáleniny tlamy. Proto ji nemají rádi. Kopřiva často přispívá k rychlému zaplevelení pastvy.

    Medyněk vlnatý

    (Holcus tanatus)

    Tato rostlina má pro koně jen malou nutriční hodnotu, není pro ně vysloveně nebezpečná. Mezi nežádoucí druhy je řazena spíše proto, že z pastevních ploch vytlačuje žádoucí rostliny.

    Pýr plazivý

    (Agropyron repens)

    Pro koně má jen nepatrnou výživnou hodnotu. V prostorech se dovede rychle rozšiřovat a vytěsňovat tak rostliny kvalitní a chutné.

    Dále jsou nevhodné: metlice, zblochany, rákos obecný atd...

     

    Vhodné rostliny

     

    Lipnice roční

    (Poa annua)

    Lipnice roční je charakteristickou rostlinou spíše vlhčích travnatých ploch v mírném pásmu. Reprezentuje kvalitní krmivo a koně ji s oblibou vyhledávají.

    Kostřavy

    (Festuca)

    Tráva s relativně hrubším stonkem a listy. Koním v porovnání s ostatními rostlinami příliš nechutná. Pokud se na pastvině vyskytují jiné druhy trav, koně kostřavu nespásají. Avšak celkově patří v našich podmínkách k vhodným trávám pro dospělé koně.

    Jílky

    (Lolium)

    Velmi rychle rostoucí druhy. Většina používaných travních směsí obsahuje vysoký podíl těchto rostlin. Hůře snášejí sucho. Jsou velmi rané.

    Bojínek luční

    (Phleum pratense)

    Nepříliš tvrdá travina. Koně ji mají rádi a vyhledávají ji. Seno z bojínku lučního je chutné a vyznačuje se vysokou nutriční hodnotou.

    Srha laločnatá

    (Dactylis glomerata)

    Předností srhy laločnaté je její odolnost proti suchu. Obsahuje však nižší procento glycidů.

    Čekanka obecná

    (Cichorium intybus)

    Na rozdíl od lidí, kterým chutná hořce, ji koně s oblibou konzumují. Vyznačuje se vysokou výživnou hodnotou a bohatým obsahem minerálních látek.

    Jetel plazivý

    (Trifolium repens)

    Jetel obsahuje poměrně značné množství glycidů. Při soustavném spásání může u koní vyvolat zdravotní potíže (např. laminitidu). Vysoký podíl jetele v pastvě je zvláště nevhodný pro poníky. I přesto patří k vhodným druhům rostlin.

    Smetanka lékařská

    (Taraxacum officinale)

    Pro koně velmi oblíbený rostlinný druh. Její široké listy jsou vysloveně pochoutkou. Koně jsou však schopni vyhledat a spásat smetanku jen v nízké trávě.

     

     

    koňský slovník

    Branky - kovové nebo dřevěné konstrukce zhotovené pro pobavení koní
    Cval - chod, jenž kůň používá příležitostně při návratu do stáje
    Čištění - dokonalé umění jak přemístit prach z vlastního koně na sebe
    Dostih - to, co provádí vaše srdce po nahlédnutí do účtu od veterináře
    Dýchavičnost - stav, k němuž dochází u všech zúčastněných při úklidu sena
    Hovada - savý hmyz vybavený radarovým systémem; obvykle dosahuje velikosti malého ptáčka
    Hřebeček - to, co vaše kobyla porodí pokaždé, když si přejete kobylku
    Kohoutek - pravý důvod , proč tak zřídka vidíte jezdit muže bez sedla
    Kolika - stav zažívacího systému vzniklý v důsledku požití potravy u stánků na jezdeckých h závodech
    Krmivo - finančně náročná substance zpracovávaná manufakturně na velké množství hnoje
    Lonžování - tréninková metoda, hojně využívaná koňmi. Majitelé jsou při ní nuceni otáčet se v malých kroužcích, až úplně zblbnou a odpadnou, takže kůň se může konečně vrátit k pastvě
    Mouchy - záminka, které kůň využívá k tomu, aby vás mohl nakopnout , aby si mohl vyhodit nebo se o vás opřít, přičemž nesmí být potrestán
    Mustang - něco, za co by váš drahý manžel velice rád vyměnil vašeho milovaného koně, hlavně aby byl červený a měl v pořádku brzdy
    Nabídkový katalog - ilustrovaná brožovaná příručka nabízející široký sortiment zboží, z něhož valná většina již není na skladě
    Otlaky od podbřišníku - bolestivý otok a zhmožděnina, která vzniká v místech, kde mohutná stříbrná spona opasku přesahuje na břiše okraj kalhot
    Podkovy - drahé půlkulaté kovové předměty, které koně velice rádi ztrácejí
    Pinto - strakatý (obvykle zeleno-bílý) barevný typ, v nějž se promění váš čerstvě umytý šiml poté, co jste jej nechaly deset minut o samotě
    Pony - skutečná velikost hřebce, jehož mražené semeno jste si nechali poslat, ačkoli byl inzerován jako 170 cm vysoký
    Rašple - abrasivní dlouhý kus kovu, určený ke strhnutí kůže z vlastních prstů
    Roček - věk, v němž kůň zapomene kompletně všechno, co jste jej do té doby naučili
    Mladí koně - obecně používaný termín pro všechny koně, kteří jsou dost staří na to, aby vás pokousali a pokopali, ale nejsou ještě dost staří na to, aby vás zašlapali do země
    Seno - zelený pichlavý materiál, který se zachytává mezi vrstvami ošacení, především pak na choulostivých místech
    Skoková příprava - charakteristický pohyb, který kůň provádí v okamžiku, kdy dostal injekci
    Spavá nemoc - stav, jenž u majitele klisny nastává v okamžiku,kdy se u klisny objevují první stahy a začíná rodit. Způsobuje ji řada probděných nocí a projevuje se podrážděností, zarudlýma očima a vzhledem zombie. Může trvat i několik týdnů
    Sedlo - velmi nákladné kožené zařízení, které jezdci dodává falešný pocit sebedůvěry
    Sedlovna - místnost, kam se ukládají všechny pomůcky nezbytné pro práci s koněm a pro ježdění, přičemž žádnou z nich nelze objevit dříve než za 30 minut
    Vodítko - dlouhý předmět uzpůsobený k získání popálených dlaní. Občas je koně využívají k tomu, aby se majitelé trošku proletěli
    Všestrannost - schopnost majitele vyházet hnůj, opravit ohradu a najít zaběhnutého koně; to vše v jednom odpoledni
    Vyběrák na kopyta - užitečný kovový zahnutý nástroj, s nímž lze pohodlně odstranit psí hovínka z podrážky
    Zauzlení střev - vnitřní stav většiny jezdců před startem
    Zelenáč - popis barvy obličeje majitele koně, který právě obdržel účet od renomovaného trenéra
    Zchromnutí - stav většiny jezdců po několika prvních lekcích v sedle; u svátečních jezdců může jít o chronický stav
    Zoo - typická atmosféra panující ve většině stájí

     

    Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek