dobre rady.......
41 rad pro bezpečnou a hezkou vyjížďku
-
Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění. Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli. Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.
-
Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně. Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.
-
Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním.
-
Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné. To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.
-
Vždy noste fluorescentní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost. V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.
-
Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené. Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova.
-
Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku. Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje.
-
Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít.
-
Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu.
-
Necválejte po pásech trávy podél silnic. i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici.
-
Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným.
-
Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí.
-
Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený.
-
Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvalem anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevadí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu.
-
Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve.
-
Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout.
-
A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy.
-
V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát.
-
Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice.
-
Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech.
-
Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí.
-
Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál.
-
Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony.
-
Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl.
-
Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi.
-
Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz.
-
Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi.
-
Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit.
-
Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem.
-
Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně.
-
Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám.
-
Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně.
-
Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž.
-
Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat s v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze.
-
Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého koně, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným.
-
Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce.
-
Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž.
-
Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět.
-
Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete.
-
Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži.
-
Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet.
Hřebelcování
Čistý a nablýskaný je vizitkou každého majitele nebo jezdce. Při čištění však nejde jen o vzhled, ale i o zdraví koníka. Pokud máme koně ustájeného, je pravidelné čištění nutné, aby jeho kůže mohla dýchat, zbavovala se špíny a malých odumřelých částí kůže. Koníky kteří pobývají na pastvě celoročně se čistí jen zřídka. Mají na sobě totiž ochranný maz, který je chrání před přírodními výkyvy a špínou. Stejně jako lidé, se oblékají jinak v létě a jinak v zimě i koním se mění srst. V zimě je hustá a prorostlá a v létě je zase řídká a krátká. Zdraví koně na jaře línají postupně a jejich srst je lesklá a plná života. :)
CO BUDEME POTŘEBOVAT:
V dnešní době je na trhu nepřeberné množství pomůcek k čištění koně tzv. vysavače. Ale nám postačí základní výbava pro čistotu koně, což zahrnuje: hřbílko, středně tvrdý kartáč, tvrdý kartáč, dvě houbičky (odlišné! -> jedna na nozdry druhá na podocasní partie) a prachovku.
1. krok: Koníka si na ohlávce uvážeme na vhodném místě. Obzvlášť vychovanému koni můžeme ohlávku zapnout pouze kolem krku, abychom mohli důkladně vyčistit hlavu. Pokud není škaredě hřebelcujte venku a ne ve stáji. Aby prach a špína se neusadili v boxu.
2. krok: Čistit začínáme vždy od hlavy, aby kůň věděl co se bude dít... Hlavu čistíme řádně, ale jemně i pod ohlávkou. Nikdy nepoužíváme tvrdý kartáč nebo hřbílko - mohli by jsme vážně koníka zranit u očních, nosních partií.
3. krok: Následuje krk - pokud hříva přepadává, přehodíme ji na druhou stranu.
4. krok: Vezmeme hřbílko a krouživými pohyby směrem proti srsti odstraníme takhle prach a špínu. Zaschlé nečistoty a uvolněné chlupy se tak dostanou na povrch srst, odkud je lze lépe setřít hadrem.
5. krok: Samozřejmě že pokud máme koníka hodně špinavého, hřbílko se nám za chvíli zaplní prachem a chlupy. Je dobré mít při ruce vlhké prkýnko kde vždy hřbílko vyklepeme, aby se nevířil prach kolem. Nikdy nevyklepáváme koníkovi o žlab nebo přímo do podestýlky. Někteří koně jsou alergičtí!
6. krok: Začínáme splétat od kštice. Pokud chceme aby copánky byly vztyčené, dáváme pozor už při pletení a snažíme se splétat co nejvíce nahoru (k tomu nám poslouží ono vědro, na kterém budeme stát, abychom byli nad koňským krkem a mohli copánky táhnout vzhůru). Copánky mohou být, ale i spadlé na stranu, záleží na našem vkusu.
7. krok: Následuje kohoutek. Zde opět počínáme opatrně, obzvlášť u koní kteří jej mají vysoký.
8. krok: Postupně přes hrudník na břicho. Někteří koně jsou lechtiví, ale to nás nesmí odradit.
9. krok: A jme na zádi kde musíme dát pozor na kyčelní hrboly.
10. krok: Nesmíme zapomenout ani na vnitřní stranu stehen, obzvlášť klisny mívají tato místa v období říje znečištěná.
11. krok: Nyní přijde na řadu samotné hřebelcování. Opět začínáme od krku. Do pravé ruky si vezmeme kartáč a do levé hřbílko. Nejprve přejedeme proti srsti a vzápětí po srsti.
12. krok: Po každém dvojtahu očistíme kartáč o hřbílko a to občas oklepeme.
13. krok: Jak očistíme nohy? Pokud má koník zaschlé nečistoty můžeme k jejich odstranění využívat tvrdý kartáč, ale jemně. Lepší ale je měkčí kartáč. Nesmíme zapomenout na rousy a hlavně u koní kteří je mají bohaté...
14. krok: Tak a můžeme přistoupit ke kštici a hřívě. Tu raději nečešeme tvrdým kartáčem, ale hřebenem, abychom koni nepotrhali a neporušili žíně. Použijeme kartáč, kterým jsme koně hřebelcovali a pečlivě po pramíncích hřívu pročesáváme.
15. krok: Stejně si počínáme i u ocasu.
16. krok: Navlhčíme si jednu houbičku, a tou koní otřeme nozdry a ospalky kolem očí.
17. krok: Druhou houbičkou (houbičky nesmíme zaměňovat)! otřeme podocasní partie.
18. krok: Abychom dílo dovedli k dokonalosti vezmeme (nejlépe navlhčenou) prachovku a celého koníka od hlavy vytřeme do lesku.
19. krok: Neměli bychom zapomenout po sobě uklidit. Vyklepat destičku a prachem a zamést.
Uzdění a sedlání
Správně osedlat a nauzdit koně je nutno se dobře naučit, stejně jako je třeba umět jej odstrojit. Koně můžete uzdit či sedlat buď již ve stáji, nebo až po vyvedení na dvůr. V tomto případě musí mít kůň nasazenou ohlávku, aby bylo možné ho bezpečně držet. Při nasazování uzdečky se chovejte tiše a klidně. Snažte se udržet přátelský kontakt s koněm. Výstroj před nasazením vždy důkladně zkontrolujte.
| Uzdění: Nejdříve se musíte přesvědčit, zda nánosník a podhrdelník nesou zapnuty. Po přetažení otěže přes hlavu koni sundejte ohlávku, ale nechejte ji viset na krku. Je to důležité, neboť v případě potřeby můžete koně snadno přidržet. | |
|
1. Zasunutí udidla - Levý palec vložte koni do koutku huby (zvíře ji otevře) a šetrně zasuňte udidlo. Dejte si pozor, abyste koně neuhodili do zubů. Někteří koně jsou na uzdění tak zvyklí, že tlamu otevřou automaticky, když mu před ní udidlo dáte. |
2. Přes uši - Nátylník přetáhněte za uši tak daleko, aby se nacházely v prostoru mezi nátylníkem a čelenkou. Tento úkon provádějte opatrně, kůň je uši zvlášť citlivý. Kštici přehoďte přes čelenku. |
|
3. Upínání řemínků - Postupně zapněte nánosník a podhrdelník. Nesmějí být však utaženy příliš těsně. Pod řemeny by mělo být možné volně zasunout 2 prsty. |
Sejmutí uzdečky: Před sejmutím uzdečky na krk koně volně pověste ohlávku. Teprve potom rozepněte nánosník a podhrdelník. Jednou rukou uchopte otěže a nátylník a přetáhněte je směrem dopředu (před oči koně). Kůň sám uvolní stisk udidla, které potom snadno vytáhnete z tlamy. Znovu ale dbejte na to, abyste koně náhodou neuhodili do zubů. |
|
Sedlání: Třmeny jsou vytaženy nahoru a podbřišník, na jedné straně zapnutý, je přehozen přes sedlo. Při přenášení sedla si je položte na předloktí a pevně držte, aby jste jej neupustili a tím poškodili vnitřní kostru. |
|
|
1. Správné nasazení - Nejprve koně uvažte. Pak k němu přistupte z levé strany a sedlo s dečkou zvedněte nad kohoutek. Teprve potom sedlo posuňte do správné polohy. Tento pohyb vždy provádějte po směru růstu srsti. Vypněte dečku a zkontrolujte, zda leží hladce pod velkými bočnicemi. |
2. Upnutí podbřišníku - Podbřišník provlékněte koni pod břichem a z levé strany jej přitáhněte. Ne však příliš těsně! Mezi podbřišník a tělo koně by se měla volně zasunout ruka. Utáhněte zápinky podbřišníku jen tolik, aby udržely sedlo. Dotáhnete je až těsně před jízdou. Nakonec prsty zkontrolujte, zda kůže není podbřišníkem někde skřípnutá. Tuto kontrolu proveďte na obou stranách. |
|
2. Sejmutí sedla - Při snímání sedla nespěchejte, pracujte klidně a opatrně. Sedlo ihned uložte na vyhrazené místo, aby nedošlo k jeho poškození. Opatrně rozepněte podbřišník, aby neuhodil koně do nohy nebo břicha. Pak jednu ruku vložte pod přední rozsochu a druhou pod zadní rozsochu. Sedlo opatrně stáhněte koni z hřbetu směrem k zádi koně. Podbřišník, aby nepřekážel, přehoďte přes sedlo. |
|
|
1. Zvednutí třmenů - Třmeny vytáhněte směrem nahoru k sedlu, aby k němu zcela přilehly. Pak skrze třmeny protáhněte vrchní i spodní třmenové řemeny. |
|
Ustrojený kůň: Po nauzdění a osedlání koně vždy zkontrolujte správné zapnutí všech řemenů a překontrolujte, zda jednotlivé součásti dokonale přiléhají k tělu koně. Pozornost věnujte i uložení udidla v tlamě. Případné záhyby na nánosníku a čelence musíte vyrovnat. Zjistíte-li, že kůže pod sedlem je nakrabacená (tvoří mělké záhyby), uhlaď ji. Přitom si můžete pomoci postupným zvednutím nohou koně. Kůň může dosahovat požadovaného výkonu jedině tehdy, je-li bezvadně ustrojen. Veškerá výstroj musí odpovídat jeho velikosti a tělesným proporcím. To platí zvláště o šířce sedla. Úzké sedlo koně dře a tlačí. Zvíře je pak neklidné a narušena je i plynulost jeho pohybů.
Koňská mňamka
225 g sirupu z cukrové řepy
150 g celozrnných ovesných vloček
200 g pšeničné mouky
mrkev, jablko, voda
Postup: Nastrouháme mrkev a jablko, vše smícháme dohromady, podle potřeby přidáme vodu a dobře prohněteme. Hmotu vytvarujeme do kuliček a pečeme 20 - 25 minut ve středně vypečené troubě. Poté necháme ztuhnout a další den můžeme koníčkům podávat.
Mrkvové koňské koláčky
1 šálek strouhané mrkve
1 strouhané červené jablko
2 polévkové lžíce oleje
1/4 šálku melasy
1 polévková lžíce soli
1 šálek ovsa
1 šálek mouky
Postup: troubu předehřejte na 350 stupňů. Smíchejte nastrouhané jablko, mrkev, olej a melasu. Přidejte sůl, oves a mouku a vše dobře promíchejte. Vyválejte a vytvarujte. Pečte v troubě 20 minut nebo až do zhnědnutí. Nechte vychladnout a dobrou chuť čtyřnohým přátelům!
Vločkové pamlsky
3 velké mrkve
3 jablka (nebo banány či hrušky)
2 kg ovesné mouky
1/2 litru vody
1/4 kg pšeničných vloček
2 bylinkové (třeba šalvějové) bonbony
Postup: rozpusť bonbony ve vodě. Nastrouhej mrkve a jablka a smíchej je s ovesnou moukou a pšeničnými vločkami. Přidej vodu a rozpuštěné bonbony. Pokud je těsto moc suché, přidej ještě vodu, ale pokud je naopak moc mokré, přidej víc vloček. Nech 30-45 minut odstát, aby mohly vločky nasáknout vodou. Pomocí dvou lžic vytvaruj těsto do hromádek a polož je na plech. Při občasném otáčení hromádky peč při 250° 1 až 1 1/2 hodiny. Hotové pamlsky uchovávej ve vzduchotěsné nádobě.
Jak správně měřit koně
1 ... obvod huby
2 ... délka hlavy (od koutku ke koutku)
3 ... hloubka hrudi (od kohoutku)
4 ... výška hřbetu (od kohoutku k okraji deky)
5 ... délka hřbetu (od kohoutku ke kořenu ocasu)
6 ... kohoutková výška pásková
7 ... obvod hrudi
8 ... délka zad (od zadní rozsochy sedla)
9 ... výška holeně
10 . obvod holeně
Citáty
Život je krásný, koně ho dělají krásnější.
Hod´ své srdce za překážku a Váš kůň ho bude následovat.
Nikdo nemůže učit jezdectví lépe než-li kůň
Kůň bez jezdce je stále koněm.Ale jezdec bez koně je jen člověk.
Bůh stvořil koně jako druha větru a společníka bouře.(J.W.Goethe)
Koně nezajímá jak moc toho víte, dokud nezjistí, jka moc Vám ne něm záleží.
Když bůh stvořil koně, pronesl k němu: "Tobě rovného jsem neudělal, všechny poklady Země teď leží mezi tvýma očima."
Váš kůň vás miluje. Ne pro váš vzhled, ale pro vaši lásku ...
Poník je sen dětství. Kůň je poklad dospělosti.
Dcera, která doma nehne ani prstem, je to samé dítě, které pospíchá v dešti na kole trávit celé dopoledne čištěním stáje.
Popis Sedla
Popis sedla Na to, začít jezdit na koni, není nikdy moc pozdě. Pokud patříte mezi ty, kteří chtějí spatřit svět z koňského hřbetu a chystáte se na svou první lekci jízdy, tak vás pravděpodobně ihned přímo na koňský hřbet neposadí. :) Místo toho usednete do sedla, které je upevněno k onomu koňskému hřbetu podbřišníkem. Poté po vás ti lidé, kteří si většinou říkají cvičitelé či trenéři, budou chtít, aby jste třeba dali nohy do třmenu a pohodně se usadili v místě zvané posedlí, nebo aby jste zvedli bočnici aby Vám pomohli s dotažením podbřišníku... Posedlí, podbřišník, bočnice... Nikdy jste to neslyšeli? Co to je? A Kde to máte hledat? Tak s tímhle Vám můžu pomoci ;o)
Popis uzdečky a uzdy
Části uzdečky (vlevo) a uzdy (vpravo) jsou většinou pojmenovány, podle té části koňského těla na které se nachází. Proto věřím, že s rozpoznáním a zapamatováním jednotlivých částí nebudete mít žádné větší problémy :)
Uzdečka
Uzda
|
Sedla
Sedlo westernové
Sedlo anglické
Uzdění
Jezdec Helma
Boty
Kalhoty
Chaps
Mini chaps
Rukavice
Tričko
Biče
Ostruhy
Jízdárna
Pravidla jízdy na jízdárně Pravidla při práci na jízdárně umožní jezdit a trénovat více jezdcům zároveň, aniž by si jakkoli překáželi, nebo se navzájem rušili. Každý jezdec musí znát tato pravidla:
Jízdárenské cviky
JEŽDĚNÍ NA STĚNĚ:
Ruchy používané v jednotlivých chodech Další soutěžní disciplínou je western. Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než "Divoký západ". Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.
CVIKY CHODY Disciplíny
vytrvalostní ježděníExistují dva typy vytrvalostního ježdění - vlastní vytrvalostní ježdění (mající status FEI) a terénní ježdění. Terénní ježdění nezahrnuje závodění - cílem závodu je dokončit ho s koněm v dobré kondici. Terénní jízdy se liší svou délkou od 40,25 km do 160 km. Vytrvalostní ježdění zahrnuje závodění - závodí se na čas a sleduje se rychlost a vytrvalost koně. Také se bere ohled na jezdcovu schopnost ovládat svého koně a odhadnout správný chod a zdravotní stav koně.
Vývoj sportu
Kůň pro vytrvalostní ježdění Taktika Vybavení a stájový tým
Dostihy
Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.
Western Další soutěžní disciplínou je western. Tato disciplína je nejpopulárnější v USA, protože tam probíhalo období, které se western nazývalo. Vždyť USA nebylo nic jiného než "Divoký západ". Western se ale velmi rychle dostává do Evropy. Po celé Evropě existují westernová městečka a ranče, kde se westernové ježdění učí a provozuje pro veřejnost. Stejně jako jiné sporty i westernové ježdění má určité disciplíny, které můžeme rozdělit na 4 hlavní skupiny: halter, drezura, rychlost a práce.
CVIKY CHODY
Vozatajství
V historii se člověk nechal velmi rád vozit jak v sedle, tak v kočárech. Hlavně dámy, které dříve na koních nejezdily, tento způsob dopravy velmi vyhovoval. V průběhu dějin, po nástupu techniky, se z tohoto způsobu dopravy stal výtečný způsob zábavy. Této druh sportu u nás není až tak moc rozšířený. Vozatajství se skládá z těchto zkoušek: A- drezúra, B- maratón, C- překážková jízda. Jakákoliv kombinace těchto zkoušek se nazývá kombinovaná soutěž spřežení. Drezúra - Cílem drezurní zkoušky A je posoudit klid, pravidelnost chodu, soulad, kmih, plynulost, lehkost a uvolněnost pohybu a správnou ohebnost koní při pohybu. Hodnotí se též styl soutěžícího, přesnost a jeho celkový vliv na spřežení a kompletní předvedení spřežení.
Parkur
Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěže. O rok později se skoková soutěž zařadila jako"concours hippique" na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod.
|
Chaps
Drezura je pokročilejší stupeň klasické jízdy. Koně a kezdci, kteří jezdí v anglickém stylu většinou znají základy drezurních cviků. Rozvoj drezurních dovedností je podmíněn speciálním výcvikem a kázní. Koně se učší reagovat na nejjemnější pobídky jezdce a jezdec se snaží dávat pobídky co nejpřesněji.
Vybavení
Pro základní cviky můžete použít všestranné sedlo a jednoduché stíhlové udidlo. Na závody budte potřebovat drezurní sedlo. V drezuře se také využívá drezurního bičíku, který je delší než jezdecký bičík.
Drezurní cviky
Srovnání
Každý kůň má od přírody tendence ke křivému držení těla. Abychom mohli koně správně srovnat, postavit a udržet předek koně před zádí tak, aby zadní končetiny sledovaly stopu předních končetin, je potřeba udržovat kmih v pohybu a součastně se postarat o stejnoměrné držení otěží. Křivý kůň pokládá více tlaku do jené z otěží. Na té straně kde je kůň více do ruky, musí jezdec koně pobídnout s vydržující pobídkou otěže na této straně.Pomalu se takto snažíme koně srovnat. S koněm jezdíme často také na střední čáře jízdárny, kde kůň nemá žádnou oporu stěny.
Zastavení
Provedením korektní zádrže koně zastavíme. Kůň stojí správně tehdy, když má přední a zadní končetiny pravidelně vedle sebe s váhou rozloženou na všech čtyřech končetinách.Při správné provedení zádrže přenese kůň váhu na zadní končetiny. Kůň musí reagovat okamžitě, ale nikdy ho nesmíme zastavit brutálně najednou. Uvolněný kůň v zastavení jemně překusuje na udidle a je ochoten buď ihned vykročit vpřed a bebo couvat.
Couvání
Pobídkou k couvání dáva jezdec prvně holeněmi. Ve chvíli , kdy kůň zdvihne zadní nohu, aby vykročil vpřed, přiměje ho jezdec polovičními zádržemi k zpětnému pohybu této zadní a protilehlé přední nohy. Při couvání přemisťuje kůň končetiny diagotálně, tj. levá přední pravá zadní jdou zároveň, následuje pravá přední zároveň s levou zadní. Kůň musí své končetiny dostatečně zvednout, přičemž přední a zadní končetiny musí sledovat stejnou stopu.
Obrat kolem zádě
Při obratu kolem zádě opisuje záď koně menší půlkruh, přičemž vnější zadní noha přakračuje vnitřní zadní nohu. Nohosled musí zůstat pravidelný a vnitřní zadní noha nesmí ustat v pohybu. Půlkruh, který záď v obartu opisuje, by měl být co nejmenší, ať je obrat v podstatě proveden okolo vnitřní zadní nohy, která se v taktu chodu vždy zvedne, ale zase dopadne na téměř stejné místo. Obrat v 180° (krátce čelem vzad) je poloviční pirueta.
Obrat kolem předku
Při obratu kolem předku tvoří přední končetina koně střed kruhu. Hlava koně je přistavena k vnitřní ruce a vnitřní holeň jezdce nutí koně k ustupování zádě, přičemž vnitřní zadní noha koně překračuje vnější zadní. Vnitřní přední končetina by měla v taktu chodu dopadat stále na stejné místo.
Ustupování na holeň
Ustupování na holeň je cvik, ve kterém jde kůň dopředu a zároveň do strany.Kůň před jednostranně působící holení ustupuje do strany v postavení k ruce opačné než k té, v jejímř směru se pohybuje. Ustupování na holeň je základní cvik pro všechyn ostatní cviky na dvou stopách. Ohnutí v těle je velmi lehké tak jako ohnutí v krku. Kůň musí zůstat v pravidelném pohybu a nesmí vytáčet hlavu.
Dovnitř plec
Dovnitř plec je jeden z prvních překroků, které koně učíme. Při tomto cviku je plec koně mírně odkloněna od původního směru dovnitř, kůň je přistavenk vnitřní ruce a ohnut okolo vnitřní holeně. Vnější přední a vnitřní zadní noha jdou ve stejné stopě. Dohromady vidíme tedy tři stopy. Vnitřní přední končetina překračuje vnější přední
Rozdíly mezi anglickým a westernovým ježděním
- spočívají hlavně ve způsobu uzdění, sedlání, vedení otěží a užívání pomůcek
Anglie: jezdec drží otěže oběma rukama a udržuje neustálé spojení s koněm působením váhy, holeněmi a otěží. Kůň je zcela pod jezdcovou kontrolou.
ANGLICKÝ STYL:
Western: jezdec vede otěže jednou rukou (druhou potřebuje k práci) a s koněm je ve spojení především sedem a holeněmi. Kůň pracuje samostatně.
WESTERNOVÝ STYL:
Těžko říci, co se koním více líbí. Oběmi způsoby můžeme při nesprávném zacházení koni uškodit.
Vnitřní paraziti
Trávící trakt koní běžně osidlují parazitičtí červi. Vždy jde o dospělce žijící ve střevním obsahu, který prochází trávícím traktem. Často se přichycují ke stěně střeva, takže nemohou být odneseni se zažitinou ke konečníku. Paraziti se nesnaží svého hostitele zabít, protože to by znamenalo i jejich smrt. U divoce žijících koních, kteří se pohybují ve větším regionu, zpravidla nedosáhne intenzita parazitárního osídlení takového stupně, aby zvířeti ublížilo. u koní, kteří se pasou na menších pastvinách, však může nabýt enormních rozměrů a může se stát koni osudnou.
| Strongylus (velcí strongylidi) Larvy stráví několik měsíců v cévách, které zásobují krví střevo. Jsou nebezpečné tím, že mohou zcela ucpat napadenou cévu. Pak pronikají opět do střeva, což může způsobit průjem. V larválním stadiu nejsou zjistitelné, protože larvy nevylučují do trusu vajíčka. |
Nejvhodnější je ivermektin, který kromě dospělých parazitů zabíjí i migrující larvy. |
| Trichonema (malí strongylidi) Larvy přetrvávají určitou dobu v podobě cyst ve stěně střevní a poté pronikají ve velkém počtu do střeva. |
Vysoké nebo opakované dávky fenbendazolu mohou zničit i encystované larvy. Účinnější je prevence - zabránit larvám ve vývoji na pastvině. |
| Ascaris (škrkavka) Larvy škrkavek migrují během svého vývoje plícemi koně a způsobují kašel a výtok z nozder u mladých koní. Zdá se, že koně starší jednoho roku jsou vůči škrkavkám imunní. |
Ošetřování hříbat už od stáří šesti týdnů ivermektinem, pyrantelem nebo benzimidazolem. |
| Anoplocephala (tasemnice) Tito ploší červi žijí ve střevě v místě přechodu tenkého střeva do slepého. Shluky tasemnic mohou ucpat tuto část střeva, což se projeví kolikou. Ke svému vývoji potřebují mezihostitele - roztoče, kteří žijí na stéblech trávy. |
Dvojitá dávka pyrantelu začátkem podzimu každý rok nebo jednou za dva roky. |
| Dictyocaulus (plicní červi) Jak napovídá jejich název, parazitují v plících koní a způsobují kašel. Nezralé larvy jsou vykašlány průdušnicí do hltanu a polknutím se dostávají do trávícího traktu. Celý životní cyklus probíhá u oslů, u koní se obvykle zastaví v larvální fázi. |
Největší riziko je u koní, kteří se pasou na jedné pastvině s osly. Účinný je ivermektin. |
| Oxyuris (roupi) Dospělí paraziti žijí přímo v konečníku. V nakladených vajíčkách se vyvíjejí v larvy, které padají na zem. |
Rutinní odčervování moderními anthelmintiky spolehlivě potlačí parazitózu. |
| Gasterophilus (střečci) Přísně vzato se nejedná o červa. Létající dospělec střečka naklade vajíčka na kůži koně. Ta pak kůň olízne, a tak se dostanou do jeho žaludku. Zde se z vajíček vyvíjejí larvy. Z nich, pokud odejdou s trusem z těla ven, vznikají dospělí střečci. |
Ivermektin v zimním období. |
Pastva
Pouhé vyhnání koní na prostornou pastvinu plnou zelené trávy jim ještě nezajišťuje požadovanou výživu. Skutečná nutriční hodnota pastvy je v první řadě závislá na druhové skladbě rostlin. Například plochy s hojným výskytem bodláků jsou zcela nevhodné. Výživná hodnota porostů je závislá i na vegetační fázi rostlin. Většina trav dosahuje maximální výživné hodnoty pro koně v době před a při kvetení. V neposlední ředě je kvalita porostu ovlivněna i výškou rostlin. Koně vždy dávají přednost nižším porostům.
|
|
Dub (Quercus) |
Listy a plody (žaludy) jsou pro koně jedovaté pro vysoký obsah tatinu. Po konzumaci se nezřídka objevuje zácpa a dokonce i poškození ledvin.
Tis červený
(Taxus baccata)
Všechny části této rostliny jsou pro koně smrtelně jedovaté. Po jejím pozření nastává náhlá smrt. Kůň může uhynout ještě s listy v tlamě.
Štědřenec
(Laburnum vossii)
Všechny části rostliny jsou pro koně jedovaté. Nejvíce však semena, která jsou smrtelně jedovatá. U postiženého zvířete se projevují nervové poruchy a posléze dochází nezřídka k úhynu.
Starček přímětník (Senecio jacobaea)
Jedovatá rostlina, a to dokonce i v suchém stavu, kdy ji koně ochotně konzumují. Otrava se objevuje teprve po určité době (vykazuje kumulativní efekt). Dochází při ní k vážné poruše funkce jater, jenž může přejít až k jejich akutnímu selhání.
Čirok obyčejný (Sorghum vulgare)
Vzhledem k obsahu nitrátů a kyanidů je tato rostlina silně toxická. Může vyvolat poruchy dýchacího aparátu a někdy způsobit i smrt. Mladé rostliny však nejsou jedovaté.
Rulík zlomocný
(Atropa belladonna)
Obsahuje alkaloid atropin rozšiřující zornice oka, což je neklamný příznak této otravy. Postižení koně nejsou schopni stát. Černě zbarvené bobule rulíku jsou vysoce jedovaté.
Pryskyřník
(Ranunculus)
Pro koně je řazen k středně jedovatým rostlinám. V suchém stavu je neškodný. Jeho žluté květy zřejmě odrazují koně od konzumace.
Hasivka
(Pteridium)
Tato kapradina se vyznačuje kumulativním toxickým účinkem, a to i v suchém stavu. Postižení koně mají sraženou záď, končetiny drží od sebe, více přibývají na hmotnosti a často spí.
Javor červený
(Acer rubrum)
Nádherně zbarvené červené listy jsou pro koně jedovaté v létě a na podzim. Příznakem otravy je nažloutlá barva sliznic - důsledek anémie.
Vlnice
(Oxytropis splendens)
Pro koně velmi jedovatá bylina. Postižení jedinci vykazují nevyzpytatelné reakce a posléze mohou ochrnout.
Skočec obecný
(Ricinus communis)
Také tato rostlina způsobuje u koní smrtelnou otravu již po pozření nepatrného množství. Plody - bobule - však mají natolik odpornou chuť, že je zvířata sní jen náhodou.
Třezalka
(Hypericum)
Po konzumaci třezalky se stává bílá kůže koní velmi citlivá na sluneční paprsky. U postižených zvířat se mohou objevit bolestivé spáleniny.
Přeslička
(Equisetum)
Koně otráveni touto rostlinou začínají vrávorat, později se neudrží na nohou a nakonec padají na všechny končetiny. Lístky přesličky mají nápadně protáhlý a úzký tvar.
Tyto rostliny jsou pro koně nevhodné především proto, že mají nízkou nutriční hodnotu a zabírají místo jiným vhodnějším druhům rostlin.
|
|
Bodláky (Carduus) |
|
|
Konzumace bodláků je pro koně bolestivá. Ostny na listech mohou poranit sliznici v ústní dutině. Bodláky díky své rozmnožovací schopnosti rychle zaplevelují pastvinu. |
||
|
|
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) |
|
|
I koním způsobuje kopřiva drobné popáleniny tlamy. Proto ji nemají rádi. Kopřiva často přispívá k rychlému zaplevelení pastvy. |
||
|
|
Medyněk vlnatý (Holcus tanatus) |
|
|
Tato rostlina má pro koně jen malou nutriční hodnotu, není pro ně vysloveně nebezpečná. Mezi nežádoucí druhy je řazena spíše proto, že z pastevních ploch vytlačuje žádoucí rostliny. |
||
|
|
Pýr plazivý (Agropyron repens) |
|
|
Pro koně má jen nepatrnou výživnou hodnotu. V prostorech se dovede rychle rozšiřovat a vytěsňovat tak rostliny kvalitní a chutné. |
||
|
Dále jsou nevhodné: metlice, zblochany, rákos obecný atd... |
||
|
|
Lipnice roční (Poa annua) |
|
|
Lipnice roční je charakteristickou rostlinou spíše vlhčích travnatých ploch v mírném pásmu. Reprezentuje kvalitní krmivo a koně ji s oblibou vyhledávají. |
||
|
|
Kostřavy (Festuca) |
|
|
Tráva s relativně hrubším stonkem a listy. Koním v porovnání s ostatními rostlinami příliš nechutná. Pokud se na pastvině vyskytují jiné druhy trav, koně kostřavu nespásají. Avšak celkově patří v našich podmínkách k vhodným trávám pro dospělé koně. |
||
|
|
Jílky (Lolium) |
|
|
Velmi rychle rostoucí druhy. Většina používaných travních směsí obsahuje vysoký podíl těchto rostlin. Hůře snášejí sucho. Jsou velmi rané. |
||
|
|
Bojínek luční (Phleum pratense) |
|
|
Nepříliš tvrdá travina. Koně ji mají rádi a vyhledávají ji. Seno z bojínku lučního je chutné a vyznačuje se vysokou nutriční hodnotou. |
||
|
|
Srha laločnatá (Dactylis glomerata) |
|
|
Předností srhy laločnaté je její odolnost proti suchu. Obsahuje však nižší procento glycidů. |
||
|
|
Čekanka obecná (Cichorium intybus) |
|
|
Na rozdíl od lidí, kterým chutná hořce, ji koně s oblibou konzumují. Vyznačuje se vysokou výživnou hodnotou a bohatým obsahem minerálních látek. |
||
|
|
Jetel plazivý (Trifolium repens) |
|
|
Jetel obsahuje poměrně značné množství glycidů. Při soustavném spásání může u koní vyvolat zdravotní potíže (např. laminitidu). Vysoký podíl jetele v pastvě je zvláště nevhodný pro poníky. I přesto patří k vhodným druhům rostlin. |
||
|
|
Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) |
|
|
Pro koně velmi oblíbený rostlinný druh. Její široké listy jsou vysloveně pochoutkou. Koně jsou však schopni vyhledat a spásat smetanku jen v nízké trávě. |
koňský slovník
Branky - kovové nebo dřevěné konstrukce zhotovené pro pobavení koní
Cval - chod, jenž kůň používá příležitostně při návratu do stáje
Čištění - dokonalé umění jak přemístit prach z vlastního koně na sebe
Dostih - to, co provádí vaše srdce po nahlédnutí do účtu od veterináře
Dýchavičnost - stav, k němuž dochází u všech zúčastněných při úklidu sena
Hovada - savý hmyz vybavený radarovým systémem; obvykle dosahuje velikosti malého ptáčka
Hřebeček - to, co vaše kobyla porodí pokaždé, když si přejete kobylku
Kohoutek - pravý důvod , proč tak zřídka vidíte jezdit muže bez sedla
Kolika - stav zažívacího systému vzniklý v důsledku požití potravy u stánků na jezdeckých h závodech
Krmivo - finančně náročná substance zpracovávaná manufakturně na velké množství hnoje
Lonžování - tréninková metoda, hojně využívaná koňmi. Majitelé jsou při ní nuceni otáčet se v malých kroužcích, až úplně zblbnou a odpadnou, takže kůň se může konečně vrátit k pastvě
Mouchy - záminka, které kůň využívá k tomu, aby vás mohl nakopnout , aby si mohl vyhodit nebo se o vás opřít, přičemž nesmí být potrestán
Mustang - něco, za co by váš drahý manžel velice rád vyměnil vašeho milovaného koně, hlavně aby byl červený a měl v pořádku brzdy
Nabídkový katalog - ilustrovaná brožovaná příručka nabízející široký sortiment zboží, z něhož valná většina již není na skladě
Otlaky od podbřišníku - bolestivý otok a zhmožděnina, která vzniká v místech, kde mohutná stříbrná spona opasku přesahuje na břiše okraj kalhot
Podkovy - drahé půlkulaté kovové předměty, které koně velice rádi ztrácejí
Pinto - strakatý (obvykle zeleno-bílý) barevný typ, v nějž se promění váš čerstvě umytý šiml poté, co jste jej nechaly deset minut o samotě
Pony - skutečná velikost hřebce, jehož mražené semeno jste si nechali poslat, ačkoli byl inzerován jako 170 cm vysoký
Rašple - abrasivní dlouhý kus kovu, určený ke strhnutí kůže z vlastních prstů
Roček - věk, v němž kůň zapomene kompletně všechno, co jste jej do té doby naučili
Mladí koně - obecně používaný termín pro všechny koně, kteří jsou dost staří na to, aby vás pokousali a pokopali, ale nejsou ještě dost staří na to, aby vás zašlapali do země
Seno - zelený pichlavý materiál, který se zachytává mezi vrstvami ošacení, především pak na choulostivých místech
Skoková příprava - charakteristický pohyb, který kůň provádí v okamžiku, kdy dostal injekci
Spavá nemoc - stav, jenž u majitele klisny nastává v okamžiku,kdy se u klisny objevují první stahy a začíná rodit. Způsobuje ji řada probděných nocí a projevuje se podrážděností, zarudlýma očima a vzhledem zombie. Může trvat i několik týdnů
Sedlo - velmi nákladné kožené zařízení, které jezdci dodává falešný pocit sebedůvěry
Sedlovna - místnost, kam se ukládají všechny pomůcky nezbytné pro práci s koněm a pro ježdění, přičemž žádnou z nich nelze objevit dříve než za 30 minut
Vodítko - dlouhý předmět uzpůsobený k získání popálených dlaní. Občas je koně využívají k tomu, aby se majitelé trošku proletěli
Všestrannost - schopnost majitele vyházet hnůj, opravit ohradu a najít zaběhnutého koně; to vše v jednom odpoledni
Vyběrák na kopyta - užitečný kovový zahnutý nástroj, s nímž lze pohodlně odstranit psí hovínka z podrážky
Zauzlení střev - vnitřní stav většiny jezdců před startem
Zelenáč - popis barvy obličeje majitele koně, který právě obdržel účet od renomovaného trenéra
Zchromnutí - stav většiny jezdců po několika prvních lekcích v sedle; u svátečních jezdců může jít o chronický stav
Zoo - typická atmosféra panující ve většině stájí
Mapa stránek